„Proto Adama a Evu Hospodin vyhnal ze zahrady v Edenu s plamenným mečem, aby ochránil cestu ke stromu života." - Genesis 3,24
Fontána je kniha vznikající pod rukou umírající Izzi, která téměř dětinsky důvěřuje mayským mýtům a legendám a sama sebe přesvědčuje, že smrt není koncem, nýbrž aktem stvoření. Vedle ní stojí milující manžel Tommy, který se vší silou snaží její smrt oddálit - svou ženu však vidí pouze jako umírající, ne jako žijící; většinu času tráví nad lékařskými výzkumy a zoufale se snaží najít lék na rakovinu. Kvůli práci odmítne možnost strávit s ženou chvíli času a vzápětí záhadně ztrácí snubní prsten, symbol věrnosti a lásky...
„Smrt je nemoc. Jako každá jiná. A existuje lék. Lék. A já ho najdu."
V jiné časové sféře se odehrává příběh, který Izzi stvořila, příběh o upadajícím španělském království, kde sama sebe zpodobňuje jako zranitelnou královnu, jíž hrozí smrt, a svého manžela jako udatného conquistadora, který se pro záchranu své paní vydává hledat bájný strom života, jež jim zajistí věčný život. Na důkaz věrnosti a lásky dostává královnin prsten stvrzující jejich pouto. Válečník se však ocitá na pokraji smrti a Izzi předává knihu Tommymu, aby podle svého uvážení dokončil poslední kapitolu...
„Vezmi si tento prsten, aby ti připomínal tvůj slib. Nos ho, až najdeš Ráj a až se vrátíš, budu tvá Eva. Společně budeme žít navěky."
Zatímco Izzina kniha se odehrává v minulosti, Tommyho duchovní příběh je futuristicky nadreálný - s živým stromem, ztělesněním jeho milované ženy, se vstříc vesmírem řítí k umírající hvězdě, mlhovině Xibalba, která byla pro mayskou civilizaci místem, kde budou mrtvé duše znovu zrozeny. Po cestě ulamuje kousky kůry, pomocí kterých si na obou pažích donekonečna tetuje kruhy, prsteny, namísto toho skutečného, který kdysi dávno ztratil - snad tím dokazuje svou věrnost a lásku, neuvědomuje si však, že tím strom trápí...
„Pamatuješ se na Mosese Moralese? Poslední večer mi vyprávěl o svém otci, který zemřel. Ale Moses tomu nechtěl věřit. Říkal, že kdyby tělo jeho otce vykopali, byl by pryč. Zasadili na jeho hrobě semínko. Ze semínka vyrostl strom. Moses říkal, že se jeho otec stal součástí toho stromu. Vrostl do dřeva, do květů. Když pak vrabec snědl plody toho stromu, jeho otec odletěl s ptáky. Říkal, že smrt byla cestou jeho otce k úctě. Tak tomu říkal. Cesta k úctě."
Smrti nelze zabránit. Žena umírá krátce před nalezením léku ze zázračného stromu, stejně tak na cestě vesmírem umírá strom krátce před dosažením Xibalby; Tommy propadá zoufalství a kniha stále zůstává nedopsána... Dokáže nakonec vstoupit do Izzina příběhu, pochopit jeho smysl, pochopit, že žít neznamená jen být naživu? Smí si nakonec středověký dobyvatel nasadit královnin prsten? Skutečně je Izzina smrt i smrtí stromu putujícího za věčností? Opravdu je smrt znamením, že už nic nemá smysl? Nebo si i Tommy dokáže s úsměvem připustit, že jednou zemře?
„Together we will live forever..."
S nekonečnou otázkou života a smrti si dokázal poradit režisér Darren Aronofsky, který vsází na spolupráci s osvědčenými lidmi - jednak s vynikající Ellen Burstyn (Requiem for a dream) ve vedlejší roli Tommyho spolupracovnice, především však s hudebním skladatelem Clintem Mansellem (Requiem for a dream, Pi), jehož hudba dodává filmu nepředstavitelnou atmosféru. Spolu s dokonalou výtvarnou propracovaností a hereckými výkony Hugha Jackmana (Tommy) a Rachel Weisz (Izzi) tak vzniká velmi působivý snímek, který i přes několikero nařčení z kýčovitosti či jednoduchosti příběhu rozhodně nezapadá do škály prostoduchých amerických filmů. Forma zpracování sice staví děj až na druhé místo, ani tohle však na kvalitě neubírá. Aronofsky mi podruhé dokazuje, že na jeho filmy se nestačí podívat pouze jednou. Dokáže to i příště?
