Proč já vlastně nepíšu, když je to tak dobrá věc?
Proč vlastně nepíšete vy všichni, kdo píšete skvěle a máte geniální nápady? Co vy dva na V a ty na B? (víc lidí si to asi ani nepřečte. vyjma Moniky, ale ta píše docela pravidelně. a to je dobře.)
Psát se dá přece úplně o všem. O hladu. O mém hladu, přičemž se už půl hodiny chystám dojít do kuchyně pro něco k jídlu, ale klávesnie mě drží na místě a prsty dělají, co chtějí. Nebo můžu psát o Hladu, školním časopise gymnázia Hladnov, kam jsem osm let chodila a na což asi nikdy nezapomenu. Ještě aby taky jo, vždyť jsem tam prakticky vyrostla. Nemůžu říct dospěla, protože... No, prostě proto. Ale hlad mám už docela velký.
Proto asi lidi málo píšou. Protože mají stále hlad. A za to může kdo? Chachá. Chachacha. Mám vás. Přistiženi, přeprávničeni, umírající ve své cele, kde se do zdí ryjou všechny ty stupidní hříchy. Mám vás. Přistiženi.
Jdu se najíst a přestávám psát. Bůhví, na jak dlouho.
Třeba přijdu se dvěma sendviči a zase frrr, prsty se rozběhnou po klávesnici. Asi ale už ne. Už je pozdě. Moc pozdě. Nebo brzy? ...
Člověk nikdy neví.
(---)
