Jeden by se z toho života mohl posrat. Vždyť jenom žiju. To
z toho musí být vždycky průser? Vážně má naprosto každá akce nějaký následek?
Vážně za každý sebemenší zločin následuje trest? A co na to karma, ta děvka?
Vidí to? Vidí nás? Vidí do nás? Ta děvka, která je silnější než Bůh, protože
nemusíš věřit a stejně tě dostane. Ale třeba ne, třeba je to jen slepá víra
jako naprosto všechno, v co jsi kdy věřil. Nevěř ničemu, dítě, nevěř ničemu,
nevěř nikomu a hlavně nevěř sám sobě. Přináší to kardinální zklamání. Bez
důvěry dojdeš tak daleko, jak jen to jde, nikomu a ničemu nevěř, buď sám ta
děvka, co ojede karmu, a třeba bude jednoho dne všechno v pořádku. Rozum versus
cit, nerozhodný a nelítostný boj, který nikoho nezajímá, protože většina lidí
si prostě vybere. Houkačky sanitek, sirény vždy ve dvanáct hodin v první středě
v měsíci, válka stejně nepřijde, nepřijde, co už tu dávno je, prarodiče
pohřbívali mrtvé, my pohřbíváme sami sebe, válčíme s prázdnotou, o které
pořádně ani nevíme a která nás pohřbívá zaživa. Kdybych umřela, za jak dlouho
by lidé zapomněli?
Nesnaž se o dobro, nemá to cenu, kdyby to cenu mělo, dávno
už ho někdo prodává. Důležité věci si bohužel nekoupíš. Je důležité být dobrý?
Není důležitější být upřímný? A kdo má potom olizovat rány těm raněným? A proč
jsou tak polámaní, když upřímnost má být dobrá? Karma je děvka, víš. Jaký to je
závazek, když tě někdo miluje a ty ho ne? Co se stane, když políbíš někoho
jiného a on to vidí? Co se stane, když obejmeš vraha a on se potom rozpláče?
Jak se dostat do jeho snu, abys mu ulevil, když realita k tomu nestačí? A za
jak dlouho lidé zapomenou a jak jim máš říct, že tě to bolí, když je to bolí
mnohem víc? A kdo může říct, jaká je míra utrpení a kdo jsi, že si dovoluješ
říct, co bolí více a méně? A kolik děvek musíš znásilnit, aby se karma nažrala
a duše zůstala živá? A kdy konečně dojdou všechny ty otazníky?
Pozitivita je nesmysl, blábol, marná snaha, jak přežít
život, nesmysl. Život úspěšně přežiješ jen tehdy, když ho pochopíš v celé
plnosti. Což vlastně snad ani nejde. Dá se život přežít? Možná proto každý
umře. Protože prostě nic nechápeme. To nevadí, že jsou věci zrovna špatně. To
se děje. Nechci slyšet, že zas bude líp, protože pak budu jen čekat a na konci
čekání zjistím, že happyend nepřišel. Je to nesmysl. Smiř se s tím, že je
špatně, protože lépe být může, ale nemusí. Pozitivita je kec, marná snaha
přežít se zbytkem úsměvu na tváři. Stejně to víš, znáš ty chvíle, kdy by sis ten
úsměv nejradši strhnul a nacpal ho do kanálu. Jen marná snaha přežít. Smiř se s
přítomností, v tom je lék. Nepřemýšlej nad ní, nikdy na nic nepřijdeš. Vyvíjej
marnou snahu přežít a třeba to budeš zrovna ty, kdo zjistí, že byl nesmrtelný.
Třeba jsme všichni nesmrtelní a smrt je jenom volba, kterou jsme udělali dřív,
než jsme se narodili. Třeba je vesmír jen jedna velká bytost s marnou snahou
zemřít. Třeba je všechno úplně jinak, než si myslíme.
Třeba je úplně všechno jedno.
