.
.
.
// Coming soon.
5.12.? 5.12.-7.12.? ...
(Da Vinci Code.)
neděle 30. listopadu 2008
středa 26. listopadu 2008
Důmyslný hejtman don Palas de la Moravskoslezsko
" "Měl jsem řadu skvělých žáků. Ti nyní kydají někde hnůj a Palas, takový pablb a protekční dítě, se stal ministrem. Bylo mi z toho smutno, tak jsem napsal premiérovi, aby věděl, jakého člověka si bere do vlády."
Pan Klenor byl jedním ze dvou učitelů, kteří se odvážili dát Palasovi na vysvědčení z maturitních předmětů pětku a současný hejtman tak musel opakovat třetí ročník.
"Byl to protekční lajdák. Jeho otec byl poslanec KSČ a platil úzus, že nikdo z kádrů nesmí propadnout," vzpomíná na sedmdesátá léta pan Klenor. "Jenže on u zkoušek neřekl ani větu. Nemohli jsme ze sebe dělat hlupáky, po ostatních studentech chtít znalosti a u Palase dělat výjimky."
Za Palase tehdy údajně přišel orodovat jeho bratr, který v Bulharsku učil děti diplomatů. "Přišel se mě zeptat, jestli by nešlo, aby Palas prošel," vzpomíná bývalý učitel.
Pan Klenor a jeho kolega však na svém rozhodnutí trvali a za to pak museli nést následky. Oba byli ze školy vyhozeni a přeřazeni do škol v jiných městech."
.
.
.
Celý článek zde
pátek 21. listopadu 2008
středa 19. listopadu 2008
Popůlnoční blues o uplynuvším měsíci
Je tomu měsíc a deset minut. Ten den byla premiéra toho, na co jsem dnes - vlastně již včera - vyhrála lístky. Volná vstupenka podruhé; den neméně krásný, noc o neuvěřitelně méně deprimující, obrat situace: 180°. Je to zvláštní. Za pár hodin tomu bude měsíc, co jsem si na svém mokrém polštáři v hlavě malovala to, co bude, a doufala, že se to nikdy nestane. Teď, o měsíc později, si také v hlavě maluju to, co bude, a doufám - ne, věřím, že se to stane. Protože proto a není na tom vůbec nic k nepochopení.
-----------------------------------------------------
Dnes večer tomu bude měsíc, co jsme si puberťácky zoufaly v Krvavé Mary a kdy jsem se vracela domů s pocitem, že jsi prostě nejlepší. Dnes, o měsíc později, si myslím to samé.
-----------------------------------------------------
Je tomu měsíc a dvacet tři minut. Ten den byl hrozně krásný.
Za pár hodin tomu bude měsíc. Ta noc byla strašlivá, ten den též, ten večer dokonalý.
A vy dva jste prostě nejlepší a mám vás neuvěřitelně hrozně moc ráda. Jednoho z vás možná i trochu víc a tak... tak trochu jinak.
Miluji blá blá blá
Jeden jistý pan Lennon, kteréhož nemá rád jistý pan meine liebe from Brno, pravil "Miluji život, protože mi dal Tebe. Miluji Tebe, protože jsi můj život". Áno, áno, přehnaně přeslazené, dojímavé a všechny tyhle věci.
A jistá inteligentní paní Aguia (čerstvě partnersky registrovaná s Donou) dnes přišla na geniální citát podobného rázu: "Miluji život, protože mi dal Dividlo. Miluji Dividlo, protože je můj život," popřípadě jen o ždibec kýčovitější "Miluji divadlo, protože mi dalo Dividlo. Miluji Dividlo, protože Dividlo je divadlo."
Tak. Zamotána do vlastních slov raději končím tento emocíplný, okonenechávajícísuché, radostiistarostiplný výkřik a prchám od vln Internetu.
Mimochodem, má poeticko-plagiátorská tvorba se neomezuje jen na citáty, nýbrž i na písně.
"Setkání, Setkání - všechny smutky zahání,
Setkání, Setkání je lék..."
(picture from DeviantArt)
úterý 11. listopadu 2008
Nemyslíš, zaplatíš
Drastické a nemorální klipy nebo účinná kampaň v boji proti bezohledným řidičům?
Těžko říct.
Tak či tak, videa dojem nezanechají jen ve velmi, velmi otrlých lidech.
.
.
.
.
.
.
pondělí 10. listopadu 2008
X & Y + Z
X: „...no a to jsem ti ještě chtěla říct, Filipe, Pepřík už zase žere a i kožíšek má hezčí, takže to snad byla jen nějaká viróza nebo co. To by zas mělo zajímat tebe, Dane, protože tý virózy je v poslední době nějak moc, musíš mít v ordinaci hrozně narváno, ne? Tuhle mi sousedka říkala, že čekala snad hodinu a půl, než přišla na řadu. To ti musí být hrozné. Na stará kolena se den co den potácet po doktorech a ještě tak dlouho čekat. Co naplat, doktorů je málo, všichni dneska chtějí dělat s těmi počítači nebo podnikat nebo bůh ví co ještě - a na pomoc ostatním nikdo nepomyslí. Pamatuj na má slova, Danieli, jednou se tady složím a než pro mě dojede nějaká sanitka, bude po mně. Beztak bys mi ani ty nepomohl, furt ležíš v těch knížkách a nevidíš, neslyšíš. Pomalu mě ani nepozdravíš. Copak takhle se chová k vlastní sestře?
(ticho)
X: To jsem si mohla myslet. Asi jsem tady úplně zbytečná. Ani za to jedno slovo vám nestojím. Jen si nemyslete, že mě to tu s váma baví. Kdybych na to ještě měla věk, dávno jsem za hranicema. No jen se tak netvař, Filipe, to, že pomalu ani nejsi schopný si dojít na záchod neznamená, že jsem na tom stejně. Kdeže! Jak já se ještě umím otáčet! Však já vám to jednou ještě ukážu!
(pomalu odchází, stále mluví)
X: Však jednou uvidíte, čeho já jsem ještě schopná.
(odejde)
Na scéně zůstali dva muži, Filip a Daniel. Oba už jsou nejméně pět let mrtví.
/
/
/
čtvrtek 6. listopadu 2008
Mění se čas, mění se čtenáři, mění se okolnosti a já se vracím ke dva roky starým článkům.
- Někdy, když stojím v noci sám nad postýlkami svých dětí...
Všude je klid, ale mě ta tma najednou začne děsit. Mívám
pocit, že ten klid je jen zdání, pod kterým se skrývá peklo.
Něco se stane, pak stačí jedno zazvonění telefonu a je po
všem.
- A co když se to změní? Bojím se tomu vystavit své děti. Co
je potká zítra? Ta nevinnost, čistota, všechno, co je na nich
krásné, pomalu mizí... Měli bychom se milovat, žít mimo čas...
v odtržení. V odtržení.
- Nějakej chlap. Představ si to, vzorný otec rodiny, intelektuál, vysokoškolský profesor.
Dneska brzy ráno, když žena odešla do práce, zastřelil obě své děti a pak sebe.
- Možná měl jenom strach. Ne tak, jak si myslíte. Bál se sám
sebe, ale nejvíc se bál nás všech. Nevím, jak vám to vysvětlit.
Děti miloval nade všechno.
- Vám všem, celému tomu velkému světu ze srdce děkuji! Děkuji vám! Za ten sladký život! Děkuji!
- Jdi se vycpat, ubožáku.
Federico Fellini
La Dolce Vita
středa 5. listopadu 2008
Aby řeč nestála
V neděli jsem se ve svém triku Viva la vida cítila lehce morbidně. Byla jsem na hřbitově.
Včera jsem během dokonalé a neopakovatelné filozofické debaty zjistila, že nehty hoří. Dokonce to smrdí snad ještě více než spálené vlasy.
Á propos nehty, právě jsem si okousala nehet na prostředníčku pravé ruky.
Dnes mě coby řidičku poprvé zastavili policisté, nesvítila mi světla. Zdrželi mě asi deset minut, nechali mě i dýchnout a poté bez pokuty odjet.
Afro mi vrazila obrovitánskou facku. Ovšem za to, že nezapomněla text a byla prostě dobrá jí odpouštím.
Na stole mám vlakový lístek Praha - Ostrava. Buí buá bué.
Po prostředníčku pravé ruky nejspíš přijdou na řadu i další. Dlouhé nehty škodí Vám i lidem ve Vašem okolí.
...
Inu, povinnosti volají. To já vám tu jen tak zavodotryskovala, aby řeč nestála.
Zdravím Vendulku do USA a prosím, aby za mě poslala gratulaci a pusu panu Obamovi.
Zdravím pana Carlose Martíneze za to, že je tak skvělý mim a líbily se mu mé oči.
Zdravím Vítečka do Brna a prosím, aby za mě poslal nadávky a nakopnutí svému taťuldovi.
Zdravím též Adélu do Brna, protože se jmenuje stejně jako já a je prostě dobrá.
Zdravím též Ševu do Brna, neboť mi přišla velmi sympatická a půjčila mi stovku.
And last but not least posílám pozdravení a nakopnutí pražským hercům Janu Há za nabízení se v Yellow a Jiřímu Há za to, že se neozval.
Děkuji za pozornost a přeji Vám příjemný let.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)