asi 10.12.2011, čas nebyl důležitý, později.

Kluk: mlcko... stale čakanie na zovretie.. je stale dlhé ale koniec koncov ... zaver vždy chuti najlapšie...

Holka: prý že v nejlepším přestat, ale jsme jen lidé, jen - Lidé - Člověk - tak! A měsíc je ten nejsladší dezert večeře Noci, a někdo možná někde křičí, ale křičí to ve mě, že - JSEM!

Kluk: Si! a sme!!! vo vykriku sloboda, a mi v nej... Žime tak aby chvila... mohla sa stať dňom, rokom, životom v preciteni nanosekundy! .. Buď... Nehl'adaj, všetko si ta samo najde...

Holka: A stejně to nejvíc, co chci sdělit, nejde slovy popsat, zemské jádro jako prachsprostá cibule, čím blíže Jádru, tím silnější vodo-pád vlhkých očí a obnaženého (s)vědomí. Jako bezmocný tvor se nechat unášet vlnami a písek a šumění, Hudba, a nevíš, na jaké pláži jakého Ráje se vynoříš, Robinsone - Ty

Kluk 2: Zmocnit se moci nemít potřebu upotřebit jakoukoliv moc osedlat a pod dekou v náruči laskat noc, ocenit niti Tvé loutky nejde nikomu kdo neuznává nekonečno a zná konec. Zavažte mě za nohu za nezkrotitelného racka a ať teče co nejvíce z očí - upřímný vítr

 

(další stránka)

 

Kluk: otoč stranku... a nenajdeš koniec

Holka: "Položil jsem vám prostou otázku a očekával jsem prostou odpověď, ne žádný Epos o Niebelunzích!"

 

21st CENTURY SCHIZOID US AND THEM

 

 

/pozn.: text nebyl nikterak korekturován/

 

asi 10.12.2011, čas nebyl důležitý.

Země Nezemě, kolik nás ani neví - či neumí otevřít oči, aby je oslepilo to světlo, tma a všechno To mezi tím. Globální záliba v mučednictví - nic než hloupost, Ježíš jo, ten měl proč, ale - proč se čvachtat v blátě teď, když už nám nezbývá nic než čistý sluneční svit, barvy podzimního listí - a všechny krásy, špásy, zvraty, zvratky, extáze, euforie, Bolest a City onoho Bytí Člověkem - ?

 

Nebuďte líní --- třiďte city

PF deprese 2012

Tak co bychom si řekli.

Tak na co bychom si vzpomněli.

 

Na moc věcí si nevzpomeneme. Moc se nepilo, na to vzpomínáme. Nevíme, proč jsme tolik zapomněli. Pamatujeme na nápis na něčím tričku This was supposed to be the future. Pamatujem na hezké barvy, hroznou zimu a podivné naštvání.

Pamatujem na lepší náladu, nudu a nějakou bezvýchodnost.

Pamatujem na ohňostroje a neupřímná přání a nějakou bezvýchodnost.

Pamatujem na rychlé a věcné odchody, které jsou k pláči. Věcné, věčné, k pláči.

Pamatujem na takové ty chvíle, kdy chceš střih a ocitnout se někde v budoucnosti, kde máš co dělat. Střih. Prosím. Je v tom nějaká bezvýchodnost.

 

 

Jsme děti nepochopených depresí, máme vše, co chceme, a je další rok.

Je v tom nějaká bezvýchodnost.

 

-

 

Jsme děti nepochopených depresí a už máme o něco lepší náladu.

 

-

 

Jsme děti nepochopených depresí, co nikdy nezjistí, jakou náladu vlastně mají.