Vzdálení blízcí

Jen lež, jen lež.

Je noc, hluboká noc, nikde nikdo blízký a nikde nikdo vzdálený. Kolem hlavy mi poletují zelené víly a já si nemohu pomoci, nemohu, přemýšlím o tobě a ač se usilovně snažím změnit téma, stále jsi tam ty, stále ty. Vidím tvůj obraz, když zavřu oči, a když je otevřu, vidím jen své ruce a na těch rukou je otisk tebe, otisk posledního setkání, otisk tebe.

Přemýšlím o tobě a vše je tak jasné, že jediné, co nechápu, je, kde jsi. A proč nejsi blíž. Proč mi nejsi blíž.

Kolem hlavy mi poletují zelené víly a ty jsi pořád stejně daleko.

den před narozením

odpovědi, které nepotřebují otázky, otázky, které nezazněly nahlas, myšlenky, kterým odpoví jen některé zítra; retrospektiva překážek a lehká, byť zbytečná lítost, přičemž někdo vždycky ví, i když nevíš kdo, někdo vždycky, asi, a když ne, musíš se zeptat, a když to neuděláš, nechtěj odpověď, neumí chodit; den za dnem a myšlenky, kterým odpoví jen některé zítra.