úterý 29. července 2008
pátek 25. července 2008
Alkohol
Vzpomínám, jak před pár měsící babička v divadle prohlásila: "Adélce bude za chvíli osmnáct, to už MŮŽE vypít půl sklenky vína." Naivka. Ono je to sice na jednu stranu poměrně smutné, ale vzhledem ke klesajícímu věku poživatelů alkoholu i úsměvné. Někteří se s tím ovšem stále nedokáží smířit...
neděle 20. července 2008
Spontánně
Tak, a je to zase za námi.
.
.
Skončil další fet prominentních hostí
múzy měly slet, také vína bylo dosti
všichni kouzelní a krásní, každej ztělesněná ctnost
byl to príma fet, já byl také host
.
.
Byť nedaleko od domova, přesto neuvěřitelně daleko. Mimo čas, mimo realitu. V našem zvláštním světě, který cizí nepochopí. Cigarety, alkohol, marihuana a divadlo. Hlavně divadlo.
.
.
Byl to dobrej fet, prsty na hmatníku
běhaly tam a zpět, víno sládlo na jazyku
každej prožil velkou lásku, každej, kdo ji prožít chtěl
byl to príma fet, mládí patří svět
.
.
Čtrnáct dní s nejasnou perspektivou, pouze s vědomím, že NĚCO bude. Musí být. Týden hloupých her, nekonečné diskuze, netrpělivost, hádky. Pak hrad, ten krásný hrad, NÁŠ hrad! Stavba plná optimismu, příslib dobrého výsledku. Príma den se nám dělá, nálada prostě skvělá, je to fajn, fajn, fajn...
.
.
Byl to božskej fet, prostě cesta napříč rájem
máme svůj vlastní svět, ve kterém si rádi hrajem
nejraději na tichou poštu, kdo co řekl, kdo s kým spal
byl to príma fet, jenže mi něco vzal ...1
.
.
Povedlo se, povedlo, jenže po euforii přichází nostalgie, loučení, cesta domů... Rozporuplné pocity, stále křičící velký otazník - být, či nebýt? - a prostě je konec. Konec. Zase za rok.
.
.
...pomyslete si na chvíli, že jste tady jenom spali a my všichni se vám zdáli, příběh náš byl přelud jen, tahle hra zas pouhý sen...2
_______________________________________________________________
1 ... Karel Plíhal - Skončil další fet
2 ... William Shakespeare - Sen noci svatojánské
středa 2. července 2008
Hrdost
Škodolibost některých rodičů nezná mezí.
Na konci třetího školního čtvrtletí přišel rodičům doporučeně dopis, že jejich ctěná dcera propadá z fyziky a chemie - jsou to lotři na té naší škole, ani mi nedali možnost to zamlčet! Blábláblá, ty, Adél, udělej s tím něco, jo, jasně mami, blábláblá. Maminka mému zlepšení nepochybně hluboce věřila, neboť když se mě bratr na začátku června ptal, co budu mít na vysvědčení, máma ihned s úsměvem odpověděla za mě: "Adéla bude dělat reparát!" Jó, dík, mami. Nakonec jsem vyvázla s trojkou a s radostným pocitem, že už NIKDY, neboť konec septimy pro nás znamená i konec hodin chemie. NAVŽDY. *neskutečně blažený výraz*
Známky na konci roku vypadaly tak, jak se dalo čekat, žádná sláva, ale rodiče už jsou zvyklí. :) Jenže jsem jim musela sdělit, že jim opět přijde doporučený dopis, tentokrát s důtkou ředitele školy. Za pozdní příchody. Tvářili se všelijak a zároveň nijak a já si opět radostně uvědomila, že flegmatismus je zjevně údělem celé naší rodiny.
No a dnes se má slavná důtka objevila zarámovaná na stěně chodby. Rodiče jsou zjevně na úspěchy své dcery patřičně hrdí. :)
úterý 1. července 2008
Richard McBeef
Mezi zaprášenými internetovými odkazy jsem našla i jeden, který jsem si už dlouho chtěla prohlédnout, ale... nebyl čas, nebyla chuť, znáte to. Jedná se o krátkou divadelní hru s názvem Richard McBeef. Sprostá, brutální, místy velmi morbidní, až se chcete zasmát - ale nejde to, protože musíte myslet na to, co se autorovi při psaní honilo hlavou. Autorem je totiž Cho Seung Hui. Žádný známý dramatik, nýbrž korejský vysokoškolák, který 16. dubna 2007 na univerzitě ve Virginii zastřelil třicet tři lidí včetně sebe.
-> O <-