"Nic nečekej a nedožiješ se zklamání."
Zklámání? Asi... Asi ano. To místo už není tím, čím bývalo kdysi. Už není vzpomínkou, pouze připomínkou. Smrt už dávno vyvanula skrze ostnaté dráty...
úterý 20. května 2008
pondělí 19. května 2008
neděle 18. května 2008
Horečka sobotní noci
Osamělá dívka sedí u svého věrného počítače a naslouchá utěšujícím tónům Evy a Vaška. Nekonečné ticho je rušeno pouze jejich hlásky plnými lásky a pravidelným tikotem hodin. V místnosti je tma, monitor počítače září jako maják naděje, k němuž dívčiny oči upínají svůj nesmrtelně krásný pohled. Když v tom je její tichý svět narušen ohlušujícím čtyřhlasým výkřikem. Dívku oblévá ledový pot a po zádech jí přebíhá mráz. Výkřik může znamenat jen jediné...
"Góóóóóóóóóól!!!!!!!!!!!!!"
A já říkám: Hokej je zkáza lidstva!
neděle 11. května 2008
Fuck off
Jdu domů. Začíná pršet. V budce na zastávce stojí asi dvacetiletý romský kluk. Kolem jedou dvě holky na kolečkových bruslích, přes hlavu mají přetáhnuté svetry. Kluk po nich něco křikne.
"Víš co, drž hubu, buzerante!" ohradí se starší z dívek.
"Buzerante!" zopakuje mladší.
Starší slečně může být asi deset let. Té mladší sedm.
Já se bojím!
Pomoc! Já se bojím!
Dneska u mě spí babička - aby bylo jasno, mám v pokoji postel navíc, vlastního bejváku se hned tak nedočkám - a... A. No a bojím se. Protože si na noc sundala zuby. Ne, to fakt není vtipné! Nejenže najednou vypadá o dvacet let starší, ona vypadá jak všechny ty babky z více či méně trapných českých komedií a ještě k tomu vypadá strašně nebezpečně! Jen si to představ, spíš, probudíš se a nad tebou se tyčí tvoje babička a z bezzubých dásní jí kape krev a usmívá se a - brr. Panenka Chucky hadra. Člověk by neřekl, co dokážou umělé zuby.
neděle 4. května 2008
Ironie
V souvislosti s předchozím článkem - má maminka mě dnes velmi mile překvapila a pobavila, neboť připravila volská oka.
In memoriam
Chtělo bych vám vyprávět o svém životě, ale nevím, co z toho, co jsem zažilo, byl život, pokud vůbec něco. A stejně mi pořád něco uniká, takže začnu od toho, co si pamatuju.
Ani nevím jak, ale prostě jsem se najednou ocitlo v jakési bublině nebo co to bylo, nejdřív bylo všude kolem strašné teplo, pak přišlo něco jako takové divné zemětřesení, pak byla chvilku zima a pak zase teplo. Jestli jsem to správně pochopilo, mamča mě vyhodila ven skrz takové to hnusné místo, které vy lidi prý normálně neukazujete, jen tam posíláte ostatní, když jsou zlí. Kolem mojí bubliny to šustilo, jak tam pořád někdo chodil, a když mamča občas zvedla zadek a moje bublina se trochu pohnula, ťuklo to, takže tam těch bublin asi bylo víc.
No a jednou máti nějak divně zakřičela, zase byla chvíli zima a pak mě něco chytlo za bublinu a letělo jsem vzduchem a... a... a pak nevím, bublina lítala vzduchem a bylo mi špatně. Pak byla celkem dlouho strašná, ale fakt strašná zima a pak konečně trochu tepleji, ale zase jsem lítalo, ale naštěstí jen kousek - jenže pak se ozvala strašná rána a bublina se rozbila a já se najednou ocitlo ve strašném horku a rozteklo se a prskalo a celé jsem ztuhlo a spodek mi trochu zčernal, ale pak jsem zas letělo a přistálo na něčem bílém a placatém. A pak ze mě někdo kus odtrhnul a já ztratilo vědomí.
Když jsem se zas probudilo, bylo jsem v jednom kuse, ale tak... tak nějak divně. Kolem bylo teplo a vlhko a bylo to trochu nepříjemné, ale pořád lepší, než lítání, Jenže pak jsem se s tím ostatním kolem sebe dalo do pohybu a bylo to takové déja vu, protože se dělo to samé co tehdy s mamčou, takové divné zemětřesení a ten někdo - asi člověk - mě vyhodil ven tím samým hnusným místem, co tehdy ona, takže jsem se asi znova narodilo nebo co - jenže jsem zas letělo a pak bylo všude kolem strašně mokro a letělo jsem vodou a...
A teď jsem tam, kde jsem a pořádně nevím, co se stalo, spoustu věcí nechápu a kolem je spousta vody a cítím se tak nějak - rozplizle. Ale jsem na sebe hrdé, protože bych řeklo, že na kuře, co nikdy nežilo, mám teda dost slušnou slovní zásobu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)