Za úplňkové noci jako by se zastavil čas.
Odkudsi se
velmi vzdáleně ozývá naléhavé volání alarmu, zvuk cizí a tepavý, jako by v té
dálce umíralo jakési anonymní srdce. Zase ty myšlenky o konci. Cítím je všude a
stejně jen pořád matně proplouvají okolo, zpozorované, leč více nedotknuté.
Uvědomuji si o sobě, že vědomě ignoruji veškeré alarmy, tiché i křičící, a za
úplňkových nocí to při zastaveném čase doléhá o to víc.
S podivně
palčivým pocitem si nahlas přehrávám bezeslovnou symfonii o novém světě, která mi
svou němostí vyhovuje více než cokoliv; cokoliv, protože valná většina věcí mi
přijde stroze konkrétní. Sama nevím, kdy tyhle myšlenky přišly. Nejsem si
ani jistá, jestli se to stalo následkem nějaké mé nešťastné chyby, kroku vedle,
kdy jsem si pravděpodobně nějakou částí svého já uvědomovala možné následky,
přesto však udělala, co udělala a výčitky potlačila; stejně tak to nemusela být
žádná chyba, žádný přešlap, ale jen přirozený vývoj věcí. Kdo ví. Myslím, že to
nepotřebuji vědět.
Snad otázka
víry. Tisíce a tisíce lidí ve své duši chovají něco navíc, něco, co adorují
snad více než vlastní životy, byť o tom mnohdy ani nevědí, pak jsou tu ti
strozí racionalisté, co vehementně popírají vše, co nemůže být sečteno a
podtrženo, a pak pár dalších ztracenců, případů jako já, kteří okusili oba
pohledy a nyní, znaveni otázkami a tichem odpovědí, takřka bezmocně balancují
mezi záchvaty citu a kritického rozumu, mezi odevzdaností osudu a bezmocnou
snahou vlastními činy cokoliv změnit, mezi němými symfoniemi lidských životů
dotčených Bohem a trpkou pomíjivostí všeho, co kdokoliv kdy stvořil. Rozervaní
romantiční hrdinové, jejichž duše se těžko snáší s dobou dneška. A jen ti
nejsilnější dokáží přežít svůj život až k radosti, jen ti nejsilnější, a já
pořád neznám odpověď na otázku, kde tu sílu najít. Snad otázka víry. Snad.
V některých
momentech jako by se má duše konečně zastavila na místě a aspoň na chvíli
setrvávala v klidném rozjímání, v nekonkrétním prožitku. Zmizí to, co bylo, co
bude a co mohlo být. Všechen čas a s ním všechny otázky. Jsou to ty momenty,
kdy odpovědi nepotřebuješ, protože to ticho ti vše řekne.
