pondělí protivnost, posedlost prkotinama.

ať si furt nestěžujou, že maj furt červenou, sakra, kola máme všichni a semafory fungujou pro všechny stejně, sakra

víš jistě, že šlapeš na plyn, vole ?

 

-- -- --

 

kdyby tak začal padat upřímný déšť a na zem by kapaly  všechny ty šminky a úsměvy a všechny ty kecy, kterýma se oblažujeme a u toho šukáme s vlastním géniem, sakra, místo slov zvratky a kdo to má furt žrát. a pořád něco vysvětlovat, hej, nezájem, děj se děje a ty kecy mě nezajímaj, nejsou důležité a ty taky ne, a neboj, já taky ne, (ale furt víc než ty).

blbost

přes všechnu tu mizérii se stále musím smát. tak trochu hystericky. víš co? mně když bylo asi osm, doslechla jsem se, že pověsíš prstýnek na řetízek a ptáš se ho na otázky a jak se kývá, to je odpověď. a já v těch osmi letech, ubrečená z nějaké srandičky mých bratří, jsem se prstýnku zeptala, jestli budu vždycky takhle nešťastná, a on že jo. tak jsem se v těch osmi letech cítila hrozně mizerně.

Při herectví, nehraju

Nohama do epicentra výbuchu a rukama si chránit hlavu, chránit chránit chránit, ve vzduchu šrapnely a prach a pavučiny, létají zuby, létají vlasy, létají svědomí, hledá se viník - soudce se schovává, bojí se újmy, chránit chránit chránit, nic nevidím, hra na schovávanou ve vlastní hlavě! Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát, ve stavu beztíže plazit se v trávě, zatloukat hřebíky do sametové masy, zpívat o osudu a myslet na soulož, soulož světa s tragikomikou vlastního makrokosmu, ztracený dílek skládanky se zakutálel do vesmíru, hledá domov, hledá epicentrum, mlčenlivý křikloun sdělující význam, chránit chránit chránit, bezpečný sex se smyslem života, ztráta milované osoby zajezená hamburgerem se smíchem, smích, smích, smích do nebe a bezostyšný odklad rozkladu.