Království za stroj času...

... který mě vrátí o týden zpět.

-

-

-

 

... Jo, jsem smutná.

Pardon, že furt otravuju s Coldplay...

... ale tohle je opravdu něco trochu jiného. :D

.

.

I'm driving around in my car -

Dnes jsem jela poprvé s babčou do divadla sama. Tam jsme dorazily v pořádku, vcelku obstojně jsem zaparkovala - no dobře, tak mi půlka auta přečuhovala do vedlejšího místa, no - a šly jsme. Cesta zpět byla překvapivě vyvedená. Přijížděla jsem domů a říkala si, že jsem to ale jela dobře.

Před domem stál můj táta a sledoval, jak úzkou cestou mezi plotem a keři zajedu ke garáži.

Kchrkuá, pravé zrcátko se zanořilo do zeleně.

"Couvni!" prskne obličej za plotem. He, proč?

Čumákem jsem promáčkla vrata garáže. Ou hepy déj!

.

.

     

 

Pozn. č. X

 Na přání - tedy spíše žádost - několika lidí ruším blogovou hudbu.

Viva la improvizace

     

 Od 1:45.

                   ... when you're first time in Prague and you fucked up the song... :)

We used to rule the world - - -

      

.

.

.

Ať žije život! Pulzující masa tisíců zběsile křičí, desátá mexická vlna zvedá ruce ke hvězdám a po valčíku konečně přichází extáze. Přichází Čtyři a tisíce Alenek se ocitají v Říši divů. 

.

.

.

 

.

.

.

Slzy v očích a neuvěřitelně hřejivý pocit radosti a štěstí. Při písni nejdokonalejší nastává moment z očí do očí a vy jste pánové tvorstva, kterým se plní naivní sny. Milujete život a zároveň chcete strašně moc zemřít, protože do tohohle Ráje je vyprodáno na desítky let dopředu.

.

.

.

 

.

.

.

Motýli, záplava motýlů, tisíce světel z mobilních telefonů, divokost zvířat a obyčejná radost obyčejných lidí. Tak neuvěřitelně silná... Návrat do reality? Nemyslitelné. Tíživý kámen kdesi uvnitř, myšlenky zapomenuty daleko, daleko odsud a svět nemilosrdně vtahující zpět. Vzpomínky, nostalgie, nešťastné štěstí a šťastné neštěstí -- closing walls and ticking clocks...

.

.

.

 I used to rule the world

 seas would rise when I gave a world

 now in the morning I sleep alone

 sweep the streets I used to own

.

.

.

     

.

.

.

 We heard Jerusalem bells ringing.

 Přijde mi absurdní, že ses bál zklamání.

 Nejhlubší dík za ten dokonalý den.

 ... 22.9.2008. Viva la vida.

 /už je to tak dávno.../

Auto je v servise, na stole bordel a Baník prohrál.

Táta odvezl auto, kde se mi jakýmsi záhadným způsobem podařilo urvat zpětné zrcátko, do servisu. Prý nic takového ještě neviděli a škodu že musela spáchat nějaká silná chlapská ruka. Pchá.

 

Horoskopy na horoskopy.cz mě nepřestávají bavit. Dnes se zmínili o tom, že jestli se půjdu ostříhat, blablabla, možná mě čeká i delší cesta. Já se dneska opravdu byla stříhat a dokonce v Bohumíně, což je sice od Ostravy kousek, nicméně jsem musela využít vlak. Haha, ale prý že se snažím mít ve všem pořádek. Plochu stolu málem nevidím a stále jsem ještě neodnesla ty tři skleničky, ke kterým dnes přibyla miska od čínské polévky.

 

Dnes se po dlouhé době nic zvláštního nestalo. Teda kromě toho, že Baník prohrál, což je mi popravdě úplně jedno. (ou, zjistí si teď mou IP adresu a adresu a přijdou mě zbít?) Akorát se mnou v trolejbuse jelo podivné přiopilé individuum, které se vedle mého sedadla podivně sklánělo a vydávalo podivně mlaskavé zvuky. Chvíli jsem zvažovala, zdali zvrací, ale naštěstí jen jedl - pardon, žral - jakýsi fast hnus. To mlaskání bylo ovšem tak nechutné, že jsem jej málem pozvracela já. Howg.

 

Co vidí svatý Václav ze sedla?

Všední a přesto nevšední.

Výstava fotografií studentů FAMU zachycuje zorné pole Vaškovo na Václavském náměstí.

Bezesporu zajímavý nápad.

 

                                                        / o /

- jen tak všelijak

Odnáším tři prázdné sklenice ze svého stolu a doufám, že dosud horká čínská polívka žádnou škodu nenapáchá.

 

Za hodinu se jedu stříhat. Musím. Má mamá evidentně nemá smysl pro hippies.

 

Á propos mamča, ta umí vždycky přijít v pravou chvíli. Když jsem se po únavném včera uložila do postele a zhasla světlo, otevřely se dveře - zasekl se jí počítač. Poradila jsem Ctrl + Alt + Delete a doufala, že už se nevrátí. Kdeže. O minutu později je  zpátky a že se stále nic neděje. Co zbývalo, musela jsem vstát a milovaný přístroj odtentovat. To bejvá. Co už.

Ze života šťastlivce aneb Skleničky a zrcátka a všechny tyhle věci

Čtvrtek večer. Na stole mám nachystané již nepotřebné učebnice autoškoly určené k vrácení Nutriční hodnotě. Přináším si sklenici s čajem. Bum, šplouch, učebnice už nikdy nebudou jako dřív. Báro, zabiješ mě?

 

Pátek. Kupuji si novou knihu. Večer jdu do divadla, s neuvěřitelně šťastnou náladou se vracím domů. Ejhle, telefonát, hodina a půl srdceryvných vzlyků. Jo jo, chlapi jsou svině, Jani. Dobrá nálada odletěla do teplých krajin. /To není výčitka, opravdu!/

 

Sobota, brigáda. Vstávat v pět a hurá do nechutně mrazivého dne. Samozřejmě se málo oblíknu a a téměř do jedenácti v noci umírám zimou. Hladová okamžitě usínám.

 

Neděle, opět brigáda, opět vstávat v pět. Marná snaha pozřít něco jako snídani, žaludek se vzpouzí a posílá dál, doslova do hajzlu. /Ne, fakt to není začínající bulimie!/ Stále hladová, nicméně alespoň teple oděná vyrážím. Přes den se mi podaří shodit poličku a zlomit jeden perník. Pravidelně lidem vracím o padesát až sto korun méně. Plus sto padesát osm nejrůznějších drobných kiksů. Večer, domov, přináším si na stůl sklenici s džusem. Bum, šplouch, kap kap na batoh a rovnou na novou knihu. A na studijní průkaz, který ještě čeká návštěva ředitele. Jupíjahou.

 

Pondělí ráno. Škola naštěstí na deset, nicméně zjišťuji, že se mi opět podařilo nařídit si budík o hodinu pozdějc. Kvapím ven bez snídaně, stejně přicházím pozdě. Následný telefonát od Jane, ve škole se zdržím sotva půl hodiny a zase odcházím; můžou vlastně maturanti takhle kašlat na školu? /Mami, tati? Doufám, že to nečtete. Bratře? Ty to asi čteš, tak pššt!/ Relativně spokojený den.

 

Úterý ráno. Budík nařízen dobře, leč opět nestíhám - pozdní příchod. Po škole si jdu vyřídít ISIC kartu, ale ouha - nechala jsem doma potvrzení o studiu. Vyrážíme s Terezkou do kina na Máj. Přijdem a co nevidíme v programu: "Mimo úterý". Dvě a půl hodiny trajdáme obchodním centrem a nakonec jdeme na Mamma mia! - dokonalost! Celou cestu domů protančíme a prozpíváme. Doma zjišťuji, že se mi nějakou šťastnou náhodou povedlo utratit téměř všechny mé peníze. Hurá.

 

Středa večer. S babčou do do divadla. Po divadle přijíždí bratr; řídím však já, už šest dní mám totiž řidičák, haha. Klasická příprava - sedadlo, zpětné zrcátko... Po pěti minutách cesty bum, zrcátko upadlo a ani zaboha si nedá říct a nejde zpátky. Je tohle normální? ...Bude čtvrt na dvanáct, mám žízeň, ale bojím se přinést si pití. Bude čtvrt na dvanáct, v obýváku sedí naštvaný táta s bolavými zády a upadlým zrcátkem a ve svém pokoji sedí polospící štastlivec, který se asi bojí zítřka. 

 

(Ctrl + A, Ctrl + C, články už se mi párkrát samy od sebe smazaly.)

 

...

 

 (A jéje. Teď jsem si vzpomněla, že jsem rodičům zapomněla říct o třídních schůzkách. Kdy že budou? Aha, dneska...)

 

...

 

(Ctrl + A, Ctrl + C. Jistota je jistota.) 

zakládající člen -

Klávesista Rick Wright zemřel v šedesáti pěti letech na rakovinu.

Byl jedním ze zakládajících členů skupiny Pink Floyd.

Emo plyšáci?

 Já vím, já vím, emo už je hrozně ohrané a všechny tyhle věci, ale tohle -

 

Já z toho jednou umřu. Smíchy.

 

                                                       uajíh

Poslední - !

Achich ouvej.

 

Co mělo přijít, přišlo.

Před pěti minutami skončil poslední den mých posledních středoškolských prázdnin. A za rok --- ?!?