Jeden

 Vojín Antonín měl před sebou volný večer - i převlékl se do oděvu civilního a vydal se vstříc hlubinám města.

Za prvním rohem uslyšel výkřik.

"Vojáčku!" zaskřehotal šílený hlas.

Ohlédl se a jediné, co spatřil, byla lidská ruka vznášející se ve vzduchu.

 Vojín Antonín mírně znervózněl a přidal do kroku.

Za druhým rohem uslyšel výkřik.

"Vojáčku!" zaskřehotal šílený hlas.

Ohlédl se a jediné, co spatřil, byla lidská noha vznášející se ve vzuchu.

 Vojín Antonín více znervózněl, seschlému stromu vedle silnice si nahlas postěžoval na nepříznivé klima a přidal do kroku.

Za třetím rohem uslyšel výkřik.

"Vojáčku!" zaskřehotal šílený hlas.

Ohlédl se a jediné, co spatřil, byla lidská hlava vznášející se ve vzduchu.

 Vojín Antonín dosti znervózněl, pouliční lampě pravil, že co je moc, to je moc, a vydal se za vznášející se lidskou hlavou, neboť se ona vzášející se lidská hlava naprosto přesně shodovala s tou hlavou, která na něj každý den zírala ze zrcadla.

 

 "Hlavo!" obořil se popuzeně na vznášející se lidskou hlavu.

Ozval se skřehotavý smích a tváří v tvář vojínu Antonínovi se zformoval na chlup stejný vojín Antonín.

 "Kdo jste, člověku?" obořil se ještě popuzeněji vojín Antonín.

"Jsem vojín Antonín," zaskřehotal nově zformovaný vojín Antonín, "a přišel jsem Ti oznámit, že jsi degradován, vojíne Antoníne."

 "Těší mě, vojíne Antoníne, nicméně bych rád slyšel, z jakého důvodu a na jaký post jsem byl degradován," opáčil nervózní a popuzený vojín Antonín.

 Nově zformovaný vojín Antonín se začal skřehotavě smát a vykřikl: "Na krvavý flek, vojíne!" a rozepl si vestu a rozepl si košili a rozepl si hrudník a odpálil bombu ukrytou v srdci.

 

 Z vojína Antonína zbyl krvavý flek, ruka, noha, hlava a svědomí.

 

                           

 

Ha. Ha. Ha.

   Děti si hrají na pískovišti. Plácají bábovičky, soutěží, kdo postaví větší hrad, po chvíli je to přestává bavit a začínají zlobit. Hází si písek do očí i se vší tou špínou, co v něm je, křičí po sobě a nedokáží se uklidnit. Přichází moudrý dospělý jedinec a děti jsou najednou nevinní andělé, viník sporu se hledá jen těžko - jedno dítě svaluje vinu na druhé, vymýšlí obdivuhodné teorie toho, jak to vlastně všechno bylo a co ten druhý všechno provedl a tak dál a dál a pořád donekonečna... Všichni ví, všichni znají.

 

   A všímáte si, že se přesně to samé děje před prezidentskými volbami?

        

Ad absurdum

  "Nenávidím tě," pravil plešatý Vítězslav a vrazil své oběti párátko do levé nosní dírky.

  "Nenávidím tě, moc tě nenávidím," pravil plešatý Vítězslav a vrazil své oběti párátko do prostředníčku pravé nohy.

  "Nenávidím tě, opravdu moc tě nenávidím," pravil plešatý Vítězslav a vrazil své oběti párátko do levé bradavky.

  "Nenávidím tě, opravdu hrozně moc tě nenávidím," pravil plešatý Vítězslav a vrazil své oběti párátko do pravého podpaží.

 

 Když plešatý Vítězslav pocítil patřičné zadostiučení, zahodil panenku Barbie, kterou vlastnil od svých sedmi let, a šel žebrat na ulici. Plešatý Vítězslav potřeboval peníze na operaci, která by z něj udělala ženu; žel bohu utratil veškeré jmění za chemoterapie při léčení rakoviny prostaty.

 

 Plešatý Vítězslav o sedm let později pod jménem Viktorie zemřel na rakovinu děložního čípku.

 

      

 

Moudrost

  "Miluji Vás," řekl pan Petr paní Petře. Vzápětí se k ní otočil zády a vyzvracel se na psíka v oblečku, který zřejmě patřil dámě v klobouku s pštrosím pérem, která zrovna procházela kolem a v ruce držela malé vodítko, které očividně patřilo onomu pozvracenému psíkovi v oblečku, který šel náhodou kolem pana Petra, kterému se v té chvíli zvedl žaludek z nervozity při vyznání lásky paní Petře, která se už ovšem v tu chvíli nenacházela v blízkosti pana Petra, neboť paní Petra byla paní a ne slečna a navíc paní nebývale sofistikovaná a ještě ke všemu ponejvíce asexuální.

 

       

 

_šance

 Zhruba před šedesáti pěti lety naslouchala hejna/stáda (/vždyť se k nim chovali jako ke zvířatům_!) lidí zavřená v ghettech děsivým zvěstem o smrti v obrovských plynových dírách/úlech (/vždyť cyklon b byl původně insekticid_!) a odmítala věřit, že by to mohla být pravda. Odmítali si připustit, že by byli natolik zbyteční, že by je hubili jak krysy, že by neměli absolutně žádnou cenu a že by se oni (/kdo oni? tabu? nezobecňovat_!) s klidem dívali, jak jim pod rukama umírají tisíce (/čeho? je žid člověk nebo zvíře_?) lidí prosících o (/o co? slitování_?) život.

 

 A zhruba před pěti minutami, pěti hodinami, pěti dny, pěti měsíci a víc se nespočet zdánlivě spokojených lidí pitvalo ve svých depresivních myšlenkách jako dr. Mengele ve svých (/zvířatech, hračkách_?) židovských obětech, zoufalo nad zbytečností svého bytí (/snad i žití_?) a nespočet z nich si pokračování své existence dobrovolně odepřelo (/žiletka, skok, provaz, zbraň, - plyn_...).

 

 - - - A co šance?

 

Incredibile dictu

   POETA NASCITUR, NON FIT  -- básníkem se člověk nestává, ale rodí

 

 I narodilo se jednoho dne děvče, stejné, jako všechna ostatní narozená děvčátka, a přesto úplně jiné.

I vyrůstalo děvčátko jako všechna ostatní děvčátka, a přesto úplně jinak.

I vyrostlo děvčátko v dospělou ženu, která se jako ostatní se ztrácela v nikdy nekončících davech lidu. A přesto byla jedinečná.

 

   NEC CENSUS, NEC CLARUM NOMEN AVORUM, / SED PROBITAS MAGNOS INGENIUMQUE FACIT -- člověka nečiní velkým majetek či sláva předků, poctivost a nadání jsou spíš cestou k velikosti

 

 Tato žena měla neuvěřitelnou schopnost. Když otevřela ústa a začala vyprávět, ptáci přestali zpívat, velkoměsto přestalo křičet jazykem sobě vlastním, lidé přestali chrlit proudy slov a raději poslouchali, co žena praví. Protože žena nehovořila tak jako jiní. Protože žena pocházela z jiného světa. Ne z velkoměsta, ne z planety Země. Přišla ze světa, kde jen vyvolení mají dovolen přístup a kde je vyvolení mohou vládnou světu dle svého uvážení. Přišla ze světa Fantazie.

 

   CREDULA VITAM / SPES FOVET ET FORE CRAS SEMPER AIT MELIUS -- důvěřivá naděje pomáhá žít a stále říká, že zítra bude líp

 

 A žena vyprávěla. Nejen o lásce, nejen o smrti, nejen o smutku, nejen o věcech, které znali obyčejní lidé. Vyprávěla o nich, o obyčejných lidech a obyčejných věcech, které zažívají, ale přesto její slova obyčejná nebyla. Žena, srdcem navždy připoutaná ke světu Fantazie, dokázala i o těch nejzbytečnějších maličkostech hovořit tak, jako by to byl zážitek nanejvýše krásný a povznášející; i v ošklivých věcech dokázala vidět krásu, kterou ostatním nebylo souzeno spatřit...

 

   SIBI GRATULENTUR MORTALES, TALE TANTUMQUE EXTITISSE HUMANI GENERIS DECUS -- ať si blahopřejí smrtelníci, že exitovala tak velká a znamenitá ozdoba lidského rodu

 

 A mluvila a mluvila a lidé přicházeli zdaleka, aby si mohli poslechnout její vyprávění, a přicházeli stále znova a znova; a každý z nich, který kdy ženu spatřil, už nikdy nebyl stejný. I oni začali spatřovat krásu dosud nepoznanou, dokázali objevit kouzlo zdánlivě obyčejného okamžiku...

 

   TRANSIT HORA, MANENT OPERA -- čas míjí, dílo zůstává

 

 Uvědomovala si vůbec žena, jakým nadáním oplývá? Z ošklivých věcí dělala krásné, z malých lidí dělala velké, z drobností každodenního života dělala zázraky...

 

   QUAM QUISQUE NORIT ARTEM, IN HAC SE EXERCEAT -- ať se každý zabývá tím uměním, v němž se vyzná

 

 Děkujme ženě, která nám otevírá oči. Děkujme ženě, která nám dovoluje nahlédnout do svého světa Fantazie.

 

   DIRIGE SEMITAM PEDIBUS TUIS, ET OMNES VIAE TUAE STABILIENTUR -- dbej, by přímé byly stezky tvých nohou, a všecky cesty tvoje mějte směr pevný

.

.

.

.

.

Lžou pohádky? Tahle ne. Důkaz? ---> Prosím.

Theatrum mundi?

 * Bin Ládin ztratil nad Al-Kajdou kontrolu, tvrdí jeho syn

 

 * To snad ne! Žilková ukázala kalhotky!

 

 * Rodiče brutálně utýrali roční dítě

 

 * Pamela Anderson: Manželství stejně ztroskotalo

 

 * Opili kočku, nechali ji roztrhat psem a vše si natáčeli

 

 * Intimní život neuspokojuje polovinu Češek

 

 * Sebevrah zabil v Iráku na pohřbu 17 lidí

 

     -- -- --     -- -- --     -- -- --

 

No, hlavně že jsme šťastní, že? Slunce v duši...

 

_____________________

* zdroj: novinky.cz, super.cz

Kdo na moje místo?

Tak málo mám krve a ještě mi teče

z úst.

Až bude růst

nade mnou tráva, až budu hnít,

kdo na moje místo,

kdo zdvihne můj štít?

 

V dým zahalen vítkovských pecí jsem stál,

noc zřela mi z očí, plam z nozdry mi vál,

nech zářilo slunce, nech večer se šeřil,

já semknutou brvou jsem vrahy ty měřil:

ty bohaté židy, ty grófy ze šlachty,

já škaredý horník, jak vyskočil z šachty.

Nech diadem jednomu na skráni svítil,

každý z nich upjatý pohled můj cítil,

mou zaťatou pěst, můj vzdor,

hněv horníka z Beskyd a z hor. -

 

 

Tak málo mám krve a ještě mi teče

z úst.

Až bude růst

nade mnou tráva, až budu hnít,

kdo místo mne na stráž,

kdo zdvihne můj štít?¹

 

 

Ano, velmi známá píseň Jarka Nohavici z filmu Rok ďábla. Původním autorem je však slezský básník známý pod pseudonymem Petr Bezruč.

 

__________________________________________________________

¹ Bezruč, Petr: Kdo na moje místo?, vydal Kristian Fanta v Brně, 1946

Asertivita

"Marie, ke mně!" zařval.

Marie přišla.

"Marie, vyčisti mi boty!" zařval.

Marie mu vyčistila boty.

"Marie, nakrm mě!" zařval.

Marie ho nakrmila.

"Marie, ulož mě!" zařval.

Marie ho uložila.

"Marie, chcípni!" zařval.

Marie se usmála, zavrtěla hlavou, odešla a nikdy už se nevrátila.

 

?

 

Ale kdeže.

 

 

___________________________

*picture from deviantart.com

Krvavá Rwanda - vzpomínky na genocidu

(Slohová práce - výklad) 

     6. dubna 1994 bylo poblíž hlavního města Rwandy Kigali sestřeleno letadlo, v němž cestovali prezidenti Habyarimana (Rwanda) a Ntaryamira (Burundi). Přestože jsou okolnosti doposud nejasné, pravděpodobnými viníky byli extremisté z kmene Hutu, kteří ihned obvinili znepřátelený kmen Tutsi a z incidentu učinili záminku k rozpoutání v Africe dosud největšího etnicky i politicky motivovaného krveprolití, jež se nakonec zapsalo do dějin jako rwandská genocida.

Pokus

   "Stromy jsou zelené," pravila Jarmila.

 

Ale není to tak.

 

Jamie Cullum má růžové tričko a škaredý opasek. Vůbec mu to neladí. Má to vypadat tak,  jak to má vypadat. Ano, bojíme se. Tak jo, je čas. 11 + 11 = zase začátek. Kiwi v plastové láhvi a Jamie má podivně růžovou pusu. Klasika je klasika, jazz je jazz, tekno je hnus. A to je dobře. The best is Elvis a prostě není mrtvej! Soho pizzerie, Soho kadeřnictví... Charisma je cool, každý si hraje s něčím, někdo s mikrofonem, někdo s... kachničkou... Vlevo vypadá celkem slušně, vpravo slizce, nahoře nostalgie, královně se to líbí. Chceme poslouchat a nic není slyšet, moc hezký přednes, ale kontaktu je málo... Měli bychom vědět, o čem mluvíme. První dvě ok, pak nastupuje kastrol a úroveň  rázem padá do hlubin pekelných. Pavouk, sek, trh, pauza a ošklivá je furt. Zdalipak jí také babička říkala, že z toho vyroste? Těžko, spíš pořád spala. Proč jsou všichni nagelovaní? Scooby Dooby Doo!

 

   9:32, s její rychlostí mluvy tu budeme do půlnoci... Ne, fakt to nemusíš pouštět znova, hlavně už si běž sednout, stejně máš smazané obrázky. Všechno je zmatené, nakonec se všichni sešli, zajímavé, ale už nás to fakt nezajímá, bude chemie a bude děs běs a všichni umřeme s proletářskou poezií.

 

   Sbohem, hodina IVT končí, have a nice day!

Vzpomínky na Afriku

   Babička si jednoho dne ustřihla nohu, zabalila ji do úhledného balíčku a expresně poslala do Rwandy na pomoc obětem genocidy v roce 1994.

 

   Babička od té doby kulhá.

Zelbule

          B

          Ž

          Í

          Í

          Í

          !

 

______________________________________

 

Pozn. red.: - Zelda + Cibule = Zelbule

 

               -  Comic Sans MS for Jane. You're good. I like you! Sorry for my bad mood. Oh, honey, I love you so much... (Oops)

 

                - For everyone: Knock, knock.

                                     Who's there?

                                     Me. I kill you.

 

 Achmed, the dead terrorist! Jef-f DunHaaaaam... dot com. Wow! Love him!

 

Letargie

Krysa ležela neuvěřitelně dlouho ve svém brlohu a hrozně se nudila.

 

Jednoho dne přišlo vyrušení. Krysa z brlohu vylezla a všichni nadšeně očekávali, že se konečně začne bavit.

Když se vrátila zpět do nory, všichni se vyptávali, jak se měla. Nikomu neodpověděla.

 

Protože krysa se nebavila tak, jak chtěla. Ono vyrušení zklamalo její očekávání.

 

Opět zalezla hluboko do nory a hrozně se nudila.