Prachbídná charakteristika.

1. slohová práce z JČ, 2006/07. ;o)

Objekt mého popisu je - respektive byl - člověk s bezesporu velmi zajímavou osobností. Proslul zejména svými činy za druhé světové války, kupříkladu samotným rozpoutáním války a zároveň největšího masakru v dějinách lidstva. Není to nikdo jiný, než „Führer" Adolf Hitler.

   Podobní Hitlerové se rodí každý den. Proč ale zrovna tento plachý klučina vyrostl v obávaného vůdce celého Německa? Proč zrovna z něj sálalo takové charisma, že přinutilo masy lidí, aby mu věřili a podporovali ho? I když je Hitler notoricky znám, jeho život je opředen rouškou tajemství. Proto neručím za naprostou pravdivost této charakteristiky - leč ani rozcházející se zdroje mi nezabrání pustit se do analýzy jeho těla a duše.

   Přibližné vzezření je všem nepochybně známo. Postava ani vysoká, ani malá, plnoštíhlá, hlava stále hrdě vztyčena vzhůru - a samozřejmě charakteristický účes, černé vlasy pečlivě ulíznuté na pěšinku na pravé straně hlavy a černý knírek á la zubní kartáček. Hitler byl velmi čistotný a na svůj vzhled dbal. Nemalou péči věnoval i svému chrupu, který ale i přes veškerou práci nebyl zrovna výstavní, díky čemuž si navykl při smíchu zakrývat ústa dlaní. Pleť měl velmi světlou a citlivou na slunce, tvář mu projasňovaly tmavě modré oči, jež dodávaly celkovému vzezření povýšený výraz. S méně katastrofálním účesem a s milým úsměvem by mohl být považován za poměrně atraktivního. Toliko k tělu, přejděme k duši.

   Hitlerova osobnost se od dětství radikálně změnila. Do svých patnácti let je jen plachý buřič, mizerný student důsledně se vyhýbající všemu, co jen vzdáleně připomíná práci, jediné, co ho baví, je kreslení. Právě kvůli nepřijetí na Akademii výtvarného umění, v čemž vidí prachsprostý útok na svoji osobu, začíná nenávidět svět kolem sebe. Již od mládí pociťoval nutkání bránit historické právo Němců vládnout „podřazeným" národům. Sbíral všelijakou ideologickou veteš a předsudky staré evropské pravice a díky svému neobyčejnému řečnickému nadání a osobnímu kouzlu je proměňoval na vlastní teorie. Nenávist vůči Židům v něm závratnou rychlostí roste, je přesvědčen, že jejich vinou Německo prohrálo první světovou válku. S klidnou tváří by ovšem nechal vyvraždit i ostatní menšiny, jež podle jeho názoru neodpovídají ideálu nadčlověka zuřivě bojujícího za své místo na Zemi. Z Hitlera už je fanatický nacionalista, egoista, megaloman, militarista - jeho zlost v něm podněcuje závist k bohatším a úspěšnějším lidem, než je sám.

   Svou sílu viděl ve schopnosti zjednodušovat složité problémy a důsledně promýšlet situace - neobyčejně vyvinutý smysl pro detaily se mu skutečně nedá upřít. Jeho výhodou také byla fenomenální paměť, díky čemuž byl schopen rychlých reakcí v nečekaných situacích, často také své proslovy prokládal pasážemi z pečlivě nastudovaných knih. Jeho autodidakce zapříčinila holou neschopnost přijmout cizí názory. Pro Hitlera bylo příznačné přecházení z místa na místo, kdykoliv si potřeboval utřídit myšlenky, napadalo ho tolik věcí, že měl časté sklony odbočovat od tématu. Téměř hypnotický vliv na své podřízené se nakonec obrátil proti němu - byl ztracen ve světě snů bez jakéhokoli kontaktu s realitou. Jeho mizerný psychický i fyzický stav nakonec vedl k rozkousnutí ampule kyanidu a prostřelení vlastní hlavy.

   Přes veškerou nepřístupnost a nedůvěru k cizím lidem byl Hitler ke svým pečlivě vybraným kolegům neobyčejně vřelý, měl také slabost pro kulturu, německé ovčáky a zejména pro ženy - i přes své ÚDAJNÉ sadomasochistické sklony měl milenek až až.

   I když neopomeneme všechny zrůdnosti, které napáchal, nelze mu upřít jeho výjimečné charisma, vůli, houževnatost a sílu charakteru. Když vezmeme v potaz jeho nenapodobitelnou gestikulaci a talent pro imitování hlasů a tváří, mohl být z Adolfa Hitlera namísto politika světoznámý herec. Bohužel...