Lži z milosti

   - Dneska vypadám hrozně.

   - Ále, o čem to mluvíš? Vždyť ti to hrozně sluší!

   - Myslíš...? (On je kamarád. Přece by mi nelhal.)

 

   Každý to musí znát. Ty zatracené lži z milosti, které nám naši kamarádi říkají a myslí si, že nám dají jakousi naději, kterou dle jejich názoru nutně potřebujeme. Jasně, beru to, chtějí povzbudit, ale proč si sakra nenajdou tu hranici mezi zdravou upřímností a milosrdnými žvásty?!

 

 

Just a perfect day
Drink Sangria in the park
And then later, when it gets dark
We go home
Just a perfect day
Feed animals in the zoo
Then later, a movie, too
And then home

 

 

   Když jde o nějakou "drobnost", příkladně ten zmíněný vzhled, určitě je lepší, když člověk pobývá v naději, že vypadá jakž takž k světu a proto je v klidu, než když je mu jasně řečeno, že vypadá opravdu příšerně - a on se raději stáhne do ulity a bojí se vystrčit i špičku nosu... Ale když jde o věci velké, věci, které jsou v srdci člověka a on se jen marně snaží dosáhnout něčeho, na co prostě nemá, proč ho přátelé neustále povzbuzují a říkají, že věří, že to dokáže, přestože vidí, že to nemůže dokázat...? Proč mu na rovinu neřeknou, že na to nemá, ať zkusí něco jiného, méně náročného? Pokud mají člověka doopravdy rádi, proč ho neupozorní, že kráčí po cestě, jež nikam nevede? Možná daný člověk nevidí jiné cesty, které jsou schůdnější a nabízí mnohem více šťastných chvil. Možná je nechce vidět. Možná je nemůže vidět. Věří, že jím zvolená cesta je ta pravá. Věří svému srdci. Přátelé, pomozte člověku, který se ztratil ve spletitém bludišti chodeb vlastních citů!

 

 

Just a perfect day
Problems all left alone
Weekenders on our own
It's such fun
Just a perfect day
You made me forget myself
I thought I was someone else
Someone good

   Člověk se věnuje určité činnosti. Má ji hrozně moc rád a cítí, že se jí bude věnovat vždycky. Neví, jak mu to jde, nicméně přátelé říkají, že je dobrý, že je skvělý! A on svým přátelům věří.

 

 

You're going to reap just what you sow 

 

 

   Člověk dělá obrovské kroky, aby se ke své zamilovvanné činnosti dostal co nejblíže, aby ji mohl povýšit na profesionální formu. Věří, že mu to jde, vždyť to říká spousta jeho přátel... A ve své zaslepenosti si neuvědomí, že většina povzbuzujících kamarádů jej nikdy neviděla danou činnost vykonávat...

 

 

You're going to reap just what you sow

 

 

   Jednoho dne padne kosa na kámen. Pár přátel promluví skutečnou, upřímnou řečí. Řeknou, že člověku to nejde zdaleka tak dobře, jak si myslel. Řeknou, že si nemyslí, že vše dotáhne až do zdárného konce. Řeknou, poradí ,že existují i jiné činnosti, také krásné, jednudušší... Jenže člověk už nemá chuť nic zkoušet. Jeho sebevědomí je zlomeno stejně jako důvěra v upřímnost přátel. Nevěří, že se mu něco může dařit. Bojí se uvěřit ve vlastní úspěch. Nedůvěra ho donutí smířit se s podřadnými posty, neboť na vyšších už není místo, a i kdyby bylo, on se na ně nedostane. Jistě, šanci má. Ale nevěří, nevěří, nevěří! Nevěří svým šancím, nevěří svým schopnostem, nevěří v možnost úspěchu... nevěří přátelům, kteří jej nadšeně povzbuzují...

 

 

Oh it's such a perfect day
I'm glad I spent it with you
Oh such a perfect day
You just keep me hanging on
You just keep me hanging on

 

 

 

 

 __ Děkuji slečně, která mi řekla, že se jí nelíbí výsledky mého úsilí. Děkuji další slečně, která mi do očí řekla, že nevěří v mou úspěšnost. Děkuji i chlapci, který řekl obojí najednou. Nevěřím lidem, kteří chválí všechno ve snaze povzbudit. Je mi líto. Nenávidím lži z milosti. Nebo mi chcete namluvit, že je naděje, že neumřu jako všichni ostatní?!?

 

 

 You're going to reap just what you sow

 

 

 __ Važte slova.