Tvůrčí krize

 

   Jen sedím a přemýšlím.

   Chybí ještě něco?

   Možná.

   Tohle zkusím vylepšit.

 

 

   Opět jen sedím a přemýšlím.

   A co tohle?

   Nešlo by to zlepšit?

   Zkusím.

 

 

   Sedím a přemýšlím.

   Už je to dokonalé.

   Ještě snad...?

 

 

   Stojím a křičím.

   Tohle bylo moc.

   Najednou se to celé pokazilo.

   Nejde to vzít zpět.

   Nejde to zničit.

   Jde to zničit! Ale nedokážu to.

 

 

 

 

   Příště to musí být lepší!

   Příště... Někdy příště...

   Za dlouho.

   Až tahle chyba přebolí.

   Až se tahle věc sama zničí.

   Odcházím.

 

 

   "Sbohem, světe!"

   řekl Bůh a odešel.