Krvavá Rwanda - vzpomínky na genocidu

(Slohová práce - výklad) 

     6. dubna 1994 bylo poblíž hlavního města Rwandy Kigali sestřeleno letadlo, v němž cestovali prezidenti Habyarimana (Rwanda) a Ntaryamira (Burundi). Přestože jsou okolnosti doposud nejasné, pravděpodobnými viníky byli extremisté z kmene Hutu, kteří ihned obvinili znepřátelený kmen Tutsi a z incidentu učinili záminku k rozpoutání v Africe dosud největšího etnicky i politicky motivovaného krveprolití, jež se nakonec zapsalo do dějin jako rwandská genocida.

   Kořeny konfliktu je nutno hledat hluboko v minulosti. Přestože určité napětí mezi Hutui a Tutsii existovalo již dávno před kolonizací černého kontinentu, skutečné příčiny je podle expertů třeba hledat až v období kolonizace evropskými mocnostmi. Tutsijká menšina byla belgickými kolonizátory považována za civilizovanější etnikum a upřednostňována při obsazování důležitých postů v koloniální správě; naopak Hutuové byli brutálně „civilizováni" těžkou fyzickou prací, což mělo nepochybně velmi negativní vliv na vztahy mezi oběma kmeny.

   Po získání nezávislosti v roce 1962 se mince obrátila a dominantní postavení získali většinoví Hutuové. Tutsiové začali být diskriminováni, s více či méně otevřenou podporou vlády docházelo k občasným masakrům, což mělo za následek masový útěk více než 120 000 Tutsiů do sousedních zemí, zejména do Ugandy, Burundi a Zairu. Právě v Ugandě vznikla tutsijská armáda RPF (Rwandan Patriotic Front), která v následujících letech podnikala útočné výpady do Rwandy - každý pokus ovšem vyvolal nové vlny násilí a další a další útěky Tutsiů do okolních zemí. Přímou předehrou genocidy se stal rozsáhlý útok RPF na severovýchod Rwandy. Nastává krátké období klidu, boje ovšem zakrátko znova pokračují. V roce 1993 se snaha o uklidnění situace opakuje, rwandská vláda uzavírá příměří s RPF a dohadují se o rozdělení moci, ani tehdy však boje nekončí... Vše vrcholí již zmíněným sestřelením letadla s oběma prezidenty. Ironií osudu bylo, že se hlavy státu navracely z mírové konference týkající se sdílení moci různými politickými skupinami v obou zemích.

   Přípravy chystané genocidy byly velice důkladné. Za účelem šíření rasistických myšlenek byla založena zvláštní rozhlasová a televizní stanice a noviny, v nichž označovali Tutsije jako šváby a „konečné řešení" problémů označovali výrazem umuganda - odplevelení.

   Masakr vypukl 7. dubna 1994, den smrti prezidentů - hlavními aktéry útoků byly vládou podporované extremistické jednotky Interhamwe - „Ti, kdo bojují spolu." V následujících dvou měsících bylo vyvražděno několik set tisíc Tutsiů i umírněných Hutuů - odhady se pohybují mezi 500 000 až 1 000 000 mrtvých, některé zdroje dokonce uvádí, že přežilo pouhých 17 000 Tutsiů. Na vyvražďování záhy zareagovala RPF, opět vstupuje do země a vyhání tím přes 2 000 000 Hutuů, kteří se obávají odvety. RPF získává kontrolu nad hlavním městem Kigali, utváří novou vládu a přestože zahrnuje i Hutuje, opravdová moc leží na Tutsijích. Naděje na vyřešení konfliktu ve Rwandě se zdá být malá.

   V zairských uprchlických táborech, v nichž se ukrývá převážná část Hutujských uprchlíků, se začínají tvořit další milice Interhamwe. Zairská vláda požaduje vyhoštění Hutuů ze země, ti se však před strachem z odvety či soudních řízení obávají návratu do své země. S velkým počtem zločinců obviněných z událostí v roce 1994 dosud neproběhl řádný soudní proces... Problémy s uprchlíky i politické nesrovnalosti dosud nebyly vyřešeny; Rwanda má tak jen pramalou naději, že bude v blízké době nastolen mír.

„(...) Je dobře, že se rwandská tragédie stala pro Afriku podobným mementem jako holocaust pro Evropu. Současná situace ukazuje, že klíčová poučení ze Rwandy - tedy nepodceňovat příznaky nebezpečí a nenechat se donutit k ústupu - si Západ i zúčastnění afričtí lídři zatím pamatují. (...)
Poučení ze Rwandy by ale nebylo úplné bez spravedlnosti. A právě s ní to zatím nevypadá až tak dobře. Mezinárodní trestní tribunál pro zločiny ve Rwandě (zřízený OSN v tanzánské Aruši) má letos uzavřít všechna obvinění a skončit (odvolání poběží do roku 2010), zatím však stihl odsoudit jen 33 případů, což se při nákladech dosahujících jedné miliardy dolarů nepovažuje za velký úspěch. Patnáct obviněných zločinců je dodnes na útěku.

Možná horší ovšem je, že rwandská genocida jako by na Západě vůbec neměla tvář. Z filmů, novin a knih známe její hrdiny, ale kdo jsou její Hitlerové a Eichmannové? Ruku na srdce - kdo z nás někdy slyšel o Félicienu Kabugovi, jehož kvůli dodávkám zbraní a provozování extremistického rádia považuje Interpol za jednoho z nejhledanějších zločinců planety? Namísto nich vidíme při vzpomínkách na Rwandu před očima jen anonymní masu zabijáků s mačetami, což vzhledem k tomu, jak pečlivě byla genocida naplánovaná a připravená, prostě není dobře."

Třešňák, Petr. Časopis Respekt - Vzpomínky na Afriku / (Glosy) [online]. c2008, last revision 7^th of January 2008 [cit. 2008-01-06].

http://glosy.respekt.cz/Vzpominky-na-Afriku.html.