- A znáš tu reklamu, jak... - ?
- Ne, neznám. Vždyť víš, že televizi nesleduju.
Ano, takto vždy odpovídám a je nepochybně chvályhodné, že se této nelibé činnosti nevěnuji. Ano, takto odpovídá i spousta jiných a je nepochybně chvályhodné, že se ani oni této nelibé činnosti nevěnují.
Žel bohu, červík sebeklamu dávno zhynul, místo toho mě nepřetržitě kope do zadku obrovitánské červisko upřímnosti a připomíná mi, jak nepřiměřeně mnoho času trávím u počítače. A spousta jiných - nechci slepě obviňovat, ale jsem snad sama?
Pamatuju, když se před pár lety objevili Pokémoni a nadzvukovou rychlostí zaplnili všechno kolem. Dvě děti tehdy ruku v ruce vyskočily z okna svého bytu (x-té patro) v nezlomné víře, že stejně jako jejich hrdinové vzlétnou a budou si to drandit vzduchem několik metrů nad zemí. Ale myslím, že přežily.
Pamatuju, kdy jsem byla svými staršími bratry ještě natolik zkažena, že jsem ve dne v noci střílela zombíky a zlé vojáky v Half-Life. Ono je to strašně jednoduché, pár chvil před možnou smrtí zmáčknou F6 - Save a pár chvil po smrti zmáčknout F7, tjádydá, Loading a jsme zase tam, kde jsme byli. Jenže pak jsem se ve skutečném životě ocitla před určitým rozhodnutím (třebas i malým) a popadla mě zatracená touha zmáčknout F6. No jo, smutné. A tehdy jsem si poprvé řekla, že na těch kecech o škodlivém vlivu počítačů asi opravdu něco bude.
A ještě smutnější mi přijde, když zapátrám v paměti a vzpomenu si na všechny ty důležité a osobní věci, které jsem vyřešila po icq.
A úplně nejsmutnější mi přijde, že toho vůbec nelituju.
A ty šílené barvy tu jsou proto, aby sis zkazil/a oči a pořád neseděl/a na Internetu.
Jo, ICQ je dobrý sluha, ale jakmile začne panovat, je krutě zle. ... Já jsem jednou po ICQ dostal kopačky. Namítnul jsem - přijedu, a pořešíme to osobně. A odpověď byla: Proč, když si píšeme tady... Mor.. A tak se snažím ICQ vyhýbat, ačkoliv stále více a více milým lidem vnucuju svých devět čísélek, protože to je ta jediná blízkost, které jsem teď nějak schopen :) A to barevné písmo je skvělé, asi to brzo zopakuju :)) Mimochodem - vidělas tu reklamu, jak poprskaj toho prodejce aut kafem?:)))
OdpovědětVymazatMám druhý komentář! Chá chá!
OdpovědětVymazatA ty bys k tomu mýmu taky mohla něco napsat, ne? Prosím...
Cítím se jak vůl, když tám plácám ty pičoviny a ani ta odezva není pořádná...
Jinak jako vždy vtipně smutné.
Jsi úžasná.
Nevím, jak jinak to vyjádřit!
Já toho u PC moc nenasedím, ale je to pravda, která se odráží v mnoha jiných rovinách, než jen u počítačů.
Ježiš, já tě mám tak rád.
Nechceš mi zavolat? :D
A F6 je hnus.
A ta jak poprskaj toho prodejce aut je úžasná!
OdpovědětVymazatPardon, musel jsem.
A proto bych nikdy neřešila po icq věci, které bych nebyla schopná říct nahlas. A většinou si ta důležitá sdělení fakt nechávám naživo. To celkem dodržuju.
OdpovědětVymazat2Aleko: Ano, také si se znepokojením všímám, že to písmo vypadá celkem hezky :D
OdpovědětVymazat2Veet: Taky tě miluju! A někdy zavolám. Někdy... :) Brzy!
Závislosti na icq jsem se naštěstí asi nadobro zbavila, lež závislosti na internetu nikoliv. I když... ona to ve skutečnosti asi není závislost na internetu samotném, ale spíš na zapnutém počítači. Možná jde o ten nenápadně vtíravý zvuk, který počítač vydává, když je zapnutý. Každopádně dneska jsem odolala a aspoň první dvě hodiny po příchodu domů jsem počítač nezapnula, sláva mi!
OdpovědětVymazatno pc u nás doma jede stále, ale k tomuto zvyku jsem byla přivedena spolubydlícím, pokud jej nezapnu já, zapne on a naopak, stále jede, ale nesedím u něj, často nemám ani čas odpovídat na icq a ten zvuk nesnáším, nejsem schopna u něj ani číst knih (bzučí a bzučí a bzučí), moc mě ruší, při poslechu hudby jej slyším víc než samotný song...ale to je moje paranoia...na tv se dívám často a nestydím se za to, je to lepší než se dívat na dědu nebo jak to pokračuje v Total war ROMA ... u čtení, háčkování, žehlení, vaření, kreslení a mnoha jiných činností mě to neruší a nepřipadám si doma pak tolik sama...když tu nikdo není :-( kde jsou všichni a proč nejsme všichni spolu?
OdpovědětVymazat