Dnes jsem jela poprvé s babčou do divadla sama. Tam jsme dorazily v pořádku, vcelku obstojně jsem zaparkovala - no dobře, tak mi půlka auta přečuhovala do vedlejšího místa, no - a šly jsme. Cesta zpět byla překvapivě vyvedená. Přijížděla jsem domů a říkala si, že jsem to ale jela dobře.
Před domem stál můj táta a sledoval, jak úzkou cestou mezi plotem a keři zajedu ke garáži.
Kchrkuá, pravé zrcátko se zanořilo do zeleně.
"Couvni!" prskne obličej za plotem. He, proč?
Čumákem jsem promáčkla vrata garáže. Ou hepy déj!
.
.
:D Já jsem jednou při parkování přejela nohu Michalovu kamarádovi, když jsem je kamsi vezla. Nakonec s tím ale nic moc neměl.
OdpovědětVymazatShit happens :). Já dneska málem přejel malého zajíčka. Člověk by řekl, že když už tu cestu jednou přeběhne, nebude se chtít vrátit zpátky. Ale naštěstí jsem ho stihl objet.
OdpovědětVymazatTy jsi... TALENT!
OdpovědětVymazatadelko?
OdpovědětVymazatja te proste zeru.
asi te fakt miluju:)