We used to rule the world - - -

      

.

.

.

Ať žije život! Pulzující masa tisíců zběsile křičí, desátá mexická vlna zvedá ruce ke hvězdám a po valčíku konečně přichází extáze. Přichází Čtyři a tisíce Alenek se ocitají v Říši divů. 

.

.

.

 

.

.

.

Slzy v očích a neuvěřitelně hřejivý pocit radosti a štěstí. Při písni nejdokonalejší nastává moment z očí do očí a vy jste pánové tvorstva, kterým se plní naivní sny. Milujete život a zároveň chcete strašně moc zemřít, protože do tohohle Ráje je vyprodáno na desítky let dopředu.

.

.

.

 

.

.

.

Motýli, záplava motýlů, tisíce světel z mobilních telefonů, divokost zvířat a obyčejná radost obyčejných lidí. Tak neuvěřitelně silná... Návrat do reality? Nemyslitelné. Tíživý kámen kdesi uvnitř, myšlenky zapomenuty daleko, daleko odsud a svět nemilosrdně vtahující zpět. Vzpomínky, nostalgie, nešťastné štěstí a šťastné neštěstí -- closing walls and ticking clocks...

.

.

.

 I used to rule the world

 seas would rise when I gave a world

 now in the morning I sleep alone

 sweep the streets I used to own

.

.

.

     

.

.

.

 We heard Jerusalem bells ringing.

 Přijde mi absurdní, že ses bál zklamání.

 Nejhlubší dík za ten dokonalý den.

 ... 22.9.2008. Viva la vida.

 /už je to tak dávno.../