Ze života šťastlivce aneb Skleničky a zrcátka a všechny tyhle věci

Čtvrtek večer. Na stole mám nachystané již nepotřebné učebnice autoškoly určené k vrácení Nutriční hodnotě. Přináším si sklenici s čajem. Bum, šplouch, učebnice už nikdy nebudou jako dřív. Báro, zabiješ mě?

 

Pátek. Kupuji si novou knihu. Večer jdu do divadla, s neuvěřitelně šťastnou náladou se vracím domů. Ejhle, telefonát, hodina a půl srdceryvných vzlyků. Jo jo, chlapi jsou svině, Jani. Dobrá nálada odletěla do teplých krajin. /To není výčitka, opravdu!/

 

Sobota, brigáda. Vstávat v pět a hurá do nechutně mrazivého dne. Samozřejmě se málo oblíknu a a téměř do jedenácti v noci umírám zimou. Hladová okamžitě usínám.

 

Neděle, opět brigáda, opět vstávat v pět. Marná snaha pozřít něco jako snídani, žaludek se vzpouzí a posílá dál, doslova do hajzlu. /Ne, fakt to není začínající bulimie!/ Stále hladová, nicméně alespoň teple oděná vyrážím. Přes den se mi podaří shodit poličku a zlomit jeden perník. Pravidelně lidem vracím o padesát až sto korun méně. Plus sto padesát osm nejrůznějších drobných kiksů. Večer, domov, přináším si na stůl sklenici s džusem. Bum, šplouch, kap kap na batoh a rovnou na novou knihu. A na studijní průkaz, který ještě čeká návštěva ředitele. Jupíjahou.

 

Pondělí ráno. Škola naštěstí na deset, nicméně zjišťuji, že se mi opět podařilo nařídit si budík o hodinu pozdějc. Kvapím ven bez snídaně, stejně přicházím pozdě. Následný telefonát od Jane, ve škole se zdržím sotva půl hodiny a zase odcházím; můžou vlastně maturanti takhle kašlat na školu? /Mami, tati? Doufám, že to nečtete. Bratře? Ty to asi čteš, tak pššt!/ Relativně spokojený den.

 

Úterý ráno. Budík nařízen dobře, leč opět nestíhám - pozdní příchod. Po škole si jdu vyřídít ISIC kartu, ale ouha - nechala jsem doma potvrzení o studiu. Vyrážíme s Terezkou do kina na Máj. Přijdem a co nevidíme v programu: "Mimo úterý". Dvě a půl hodiny trajdáme obchodním centrem a nakonec jdeme na Mamma mia! - dokonalost! Celou cestu domů protančíme a prozpíváme. Doma zjišťuji, že se mi nějakou šťastnou náhodou povedlo utratit téměř všechny mé peníze. Hurá.

 

Středa večer. S babčou do do divadla. Po divadle přijíždí bratr; řídím však já, už šest dní mám totiž řidičák, haha. Klasická příprava - sedadlo, zpětné zrcátko... Po pěti minutách cesty bum, zrcátko upadlo a ani zaboha si nedá říct a nejde zpátky. Je tohle normální? ...Bude čtvrt na dvanáct, mám žízeň, ale bojím se přinést si pití. Bude čtvrt na dvanáct, v obýváku sedí naštvaný táta s bolavými zády a upadlým zrcátkem a ve svém pokoji sedí polospící štastlivec, který se asi bojí zítřka. 

 

(Ctrl + A, Ctrl + C, články už se mi párkrát samy od sebe smazaly.)

 

...

 

 (A jéje. Teď jsem si vzpomněla, že jsem rodičům zapomněla říct o třídních schůzkách. Kdy že budou? Aha, dneska...)

 

...

 

(Ctrl + A, Ctrl + C. Jistota je jistota.)