Noci snů svatojánských a dny, kdy hořely nálady

Jak zvláštní to týden mihnul se v obyčejném říjnu.

-

-

-

Prachobyčejné pondělí. Lehce odfláknutá škola, doma událost převelmi udivující - všichni tři sourozenci dobrovolně pracující, hrabající listí, následkem toho převelice potěšený otec náš.

/

Úterý, úterý, úplně odfláknutá škola, odjezd do hlavního města s příslibem divoké zábavy maturujících studentů. Vtipný učitelský dozor dějepisný - "Koutná, Vy prý jste opilá a jdete zvracet! - To není pravda, vůbec nic jsem nepila. - Tak kam jako jdete? - No na záchod! - Tak na co čekáte?" a ještě vtipnější dozor matematický - "Adélko? Tu jsi! Ty prý jsi úplně namol! - Nejsem, Vonášek kecá. - No prý si mám dávat pozor na Koutnou a Mužíkovou. - Ale já opravdu nejsem opilá. - No jen aby." První náznak ponorkové nemoci vůči nejdražším spolužákům se dostavuje již ve vlaku. A aby toho nebylo málo, dozor dějepisný opět vniká do kupé a "Fuj, tu je cítit alkohol, co to pijete, nepijte to, budete opilí, bude vám špatně, budete zvracet, umřete, udusíte se vlastními zvratky!"

/

Pražská středa. Učitel dějepisu potvrzuje, že je skutečně magor v tom nejlepším slova smyslu. Vidíme smějící se hradní stráže, rozmlouvám spolužákům, že ta menší hnědovlasá žena okolo pětačtyřicítky opravdu nebude Kateřina Jacques, dávám si drink za sto dvacet korun. Národní divadlo, překvapivě malé, inscenace překvapivě slabá, herci nepřekvapivě dobří a Honzík Hájků nepřekvapitelně perfektní. Posléze plný rozpuk ponorkové nemoci, neuvěřitelná nuda, není se s kým bavit, je smutné, že se ani po sedmi letech v jedné třídě navzájem neznáme. Drobná telefonní opora, už chápu, kdo z Nich je ten Nejlepší a ještě více se těším na víkend.

/

Děsivý čtvrtek. Ponorková nemoc přesahuje všechny meze, před některými vyloženě prchám. Nekonečné nedobrovolné vláčení ubohé mě po obchodech s oblečením; kaj se, Spolužačko, promrhala jsem další drahocenou část svého života. Večer trocha kultury, míříme na koncert, ale ouha - on nám hoří. Objevuji tu nechutnou vlastnost vlastní většině populace lidské a se zájmem pozoruju hořící majetek Kočkův, blikající sirény, nadšené novináře. V podivně povědomém muži míjícího nás na cestě poznávám Pavla Zunu a hned jsem o něco lepší, potkala jsem celebritu. Zpět na ubytovnu; večer ve znamení hříchu na pár hodin potápí ponorku a všichni si mají co říct.

/

Pátek, ten zvláštní pátek. Speciál pro Vendulku: rozbila jsem hrnek s mlékem, které skapalo na schody až o tři patra níž, při úklidu jsem si pořezala prst a poté vyklopila na podlahu jogurt. Vlak domů s třičtvrtěhodinovým zpožděním, opilý cestující, kterému měla být minimálně nakopána prdel, zdlouhavá cesta, zjištění, že opravdu nemám ráda Jiřího a on opravdu nemá rád mě, konečně home, sweet home, má nejdražší, posléze můj nejdražší. Hurá do hospody, hurá do jiné, hurá do hry na pravdu - zaručený zdroj překvapujících informací o sexuálním životě vašich přátel, hurá domů, o půl čtvrté hurá spát.

/

Sobota, mé první volby, nepříjemná přihlížející komise, žena na zastávce přesvědčující mě o volbě ČSSD. Krásný den, Kofola, ornitologická stanice a dva nejlepší lidé na světě. Poté premiéra, jaro procitá v nevhodně morbidním duchu, všichni jsou smutní a potom veselí, protože po premiéře se nehodí být smutný; o několik hodin později je čas jít domů, nepřekonatelné trio sleduje úchylný film a jí pizzu a netuší, jak hrozná ta noc bude. Líbající se dvojice a pod nimi člověk zdánlivě spící - jenže nespí, krvácí, krvácí ze všech otvorů v jeho těle a pomalu se ztrácí, mizí do nicoty, do prázdnoty, brečí, hodně moc brečí a nevěří ve šťastnou budoucnost. Fakta nebo fikce?

/

Zaražené nedělní ráno, co se vlastně stalo, sen noci svatojánské nebo honba za větrnými mlýny? Loučení a jeden z tria chce, aby bylo toho dne poslední, naštěstí rozhodne se jinak nakonec. Oběd u babičky, bývalé členky sdružení Koňský guláš, domů a zase ven, trio je opět kompletní, leč ospalé, zaražené, bez nálady, sem tam úsměv, v hlavě černý mrak. Jeden odjíždí a Duo mizí v hlubinách hospodských. Horká čokoláda, existenční krize číslo nekonečno, lehký hysterický záchvat, objasnění, vyjasnění, zmatek, trocha zoufání, lehký hysterický smích, těžký hysterický smích, smích, radost, odhodlání ve zlepšení světa. Už nepřemýšlím, kdo je nejlepší, už to vím. Together we will live forever a budeme vařit lidi s houbami a játry a špenátem a budeme šťastné, do konce života šťastné. Přátelství je nevyčíslitelné a nejlepší přátelství neskutečné; přesto existuje.

/

/

A tak sedím s magickými CocoRosie a píšu dojmologii za několik minut končícího týdne a mám umyté zuby a všechna ta pachuť uplynulých dní je dávno vyplivnuta do umyvadla a kanál ji unáší daleko, moc daleko a já jsem hrozně šťastná, protože jsme smutní rytíři Quijoti a jednou spasíme svět.

_________________________________