O životě Vokounově

Když pan Vokoun studoval střední školu pedagogickou, posmívali se mu kvůli divnému příjmení.

Když pan Vokoun studoval vysokou školu pedagogickou, posmívali se mu kvůli divnému příjmení.

Poté pan Vokoun nastoupil na chlapecké gymnázium.

 

Mladí inteligentní chlapci nebyli zrovna pastvou pro oči. Oči pana Vokouna začaly hubnout, až zcela zmizely a pan Vokoun oslepl. Posmívali se mu, protože měl divné příjmení a jeho slepota byla morbidní.

Poté pan Vokoun nastoupil na dívčí gymnázium.

 

Mladá inteligentní děvčata se stala cílem hladového pohledu pana Vokouna. Oči pana Vokouna začaly přibývat na váze a mladým inteligentním děvčatům záhadně mizely části těla, zejména poprsí. Oči pana Vokouna začaly přibývat na objemu a pan Vokoun opět viděl. Oči pana Vokouna záhy nabyly nevídané hmotnosti i velikosti a vypadly na katedru zrovna při hodině anatomie. Pan Vokoun sklidil potlesk a opět oslepl. Posmívali se mu, protože měl divné příjmení a jeho oči na stole byly morbidní.

Nešťastný pan Vokoun se stal soudcem, neb spravedlnost jestež slepá, oženil se, ač nikdo nechápal, kam dal oči, svá vypadnuvší nakynutá zraková ústrojí nejprve používal namísto polštáře a posléze jimi vycpal podprsenku své nepříliš ženské ženy, které od těch dob všichni její milenci přezdívají Velký bratr.

 

Pan Vokoun zůstal věrný. Nedokázal po žádné hodit očkem. Snad to považoval za příliš okaté. Snad měl oči jen pro svou ženu.