Zdál se mi sen. Byl o chlapci, kterého jsem ve dnech nedávných několikrát viděla a líbil se mi, usmíval se, usmívala jsem se. Drobné radosti života, tyhlety úsměvy. Sen byl jak scénář k přeslazenému romantickému filmu, k dokonalosti, scénář k dokonalému světu. Obvykle si ve snech velmi dobře uvědomuji, že se jedná o sen - tentokrát jsem se ocitla zcela nevědomým aktérem vytouženého příběhu, který mě nejspíš pohltil natolik, že jsem si onu snovost ne a nechtěla připustit. Cítila jsem emoce. Ve snu. Takové, které v životě nezažívám často. Zvláštní.
A ještě zvláštnější probuzení. Jako facka ledovou vodou, opět se ocitnout v tom samém pokoji na tom samém místě. Zoufalá bitva udržet oči zavřené a zůstat ve snu. Nešlo to, samozřejmě. Nic zvláštního. A přece něco - emoce zůstala. Jak hřející něco někde uvnitř. Avšak po chvíli postupné chladnutí onoho něčeho hřejícího někde uvnitř, spíš to studí. Zvláštní pocit. Trochu to bolí. Copak sny mohou bolet? ...
Chtěla jsem si ho zapsat, dokud pamatuju, všechny ty hezké detaily a hezké úsměvy a hezké všechno, zapsat a později oživit tu emoci, upamatovat se... Ale odmítla jsem, nejspíš to není nejlepší nápad. Sny jsou sny, ráno vždycky přijde. Hezké věci se přeci dějí i ve skutečnosti. Tak neztrácet hlavu. Realita! Sakra, realita! ...nechápu, proč to stále tak trochu bolí. Čas vstát.
In dreams begin the responsibilities.
Divila jsem se, jak velký je to stan a tu jsem se mimoděk podívala ven a v dáli jsem uviděla obrovské tornádo. Hned jsem to řekla Cyrilovi a začali jsme utíkat \"skákáním po střechách\". Velmi pomalu se ten velmi velký vír přibližoval a bylo jasné, že nás pohltí. Cítila jsem se příšerně. Ne kvůli smrti, ale pro způsob smrti. Dříve než bylo tornádo u nás, jsem se probudila. // Ale proč? Proč ve snu nemohu poznat, jaké to je, když umřu? Co je to za pud, který rozbije sen před koncem? ...A nebo si nás to tornádo vzalo a smrt byla taková, že probudila sen? Ach jo, kdo ví.
OdpovědětVymazatMimochodem, už jsem říkala, jak jsem si jednou přes den vůbec neuvědomovala, že se mi zdál jakýsi konkrétní sen až do té doby, než mě kočka drápla přes obličej? V tu ráno jsem musela myslet na ten sen.
Možná je krása krás příjemných snů v tom, že člověka neruší jeho vedlejší myšlenky či úzkosti, jak je to ve skutečnosti.
Jo, sny jsou cool.
Co je zvláštní - nepamatuju si konkrétní sen, ale jednou jsem v nějakém umřela. Nebo zažila pocit umírání. Stále si jej trochu pamatuju... A Orhan Pamuk umí smrt popsat tak skvěle, až myslím, že opravdu vím, jaké to je. Zvláštní.
OdpovědětVymazatchtěl bych umět psát jako ty.
OdpovědětVymazat