Myšlenky z prvního večera krátce po příjezdu.
Zvláštní pocit; přitom ani nejsem tak daleko. To ta změna. Jsem tam, kde chci být, ale samozřejmě jsem z toho nervózní. Po mnohaměsíční stagnaci je změna jediné, co se mě opět udělá člověka,vrhne mě zpět do všech těch povinností a pravidel, donutí mě být řádným občanem vyspělé civilizace. Nic nechci víc a zároveň nic nechci míň. To ten strach z kroku do neznáma. Pocit začátku něčeho... něčeho dalšího. Cesta dál. Pocit posunu vpřed je nepopsatelný. Osvobozující. Nadějeplný. Ambiciózní. Děsivý. Neznámo.
-----------------------------------
Nejlepší přítel je ten, koho zcela samozřejmě, přesto však nenuceně informujete o šťastném příjezdu, jsou-li vaši rodiče v zahraničí. Cha.
-----------------------------------
Bezpočet přátel, kamarádů, rodinných příslušníků, psychologů... Člověk je v základě stejně vždycky na všechno sám. Bez patosu!
Skvěle. Snad tě život v Praze bude podněcovat ke psaní hlavně takových článků, které jsou o něčem jiném než o drsné Agátě. :)
OdpovědětVymazatsouhlasím s monikou )
OdpovědětVymazat...kdybyste to náhodou přehlédli, pod tímhle je ještě jeden nový článek ))
OdpovědětVymazat