smutná

myslím na to, až se mě zeptáš, jak se mám, a já ti řeknu, že je mi smutno, že je mi zase smutno, ale pořád, pořád v sobě hluboko cítím ten klid, zvolna plynoucí řeka, ten klid, máloco mi ho ještě dnes vezme; proto ti odpovím, že je mi smutno, že je mi zase smutno, ale že je to dobré, tentokrát opravdu, je to dobré, bolí to trochu, ale je to krásné.

a proč je ti smutno, zeptáš se. a já ti všechno řeknu, aniž otevřu ústa, všechno ti neslyšně řeknu, a nahlas říkám jen to málo, co můžeš slyšet, co chceš slyšet, nic víc, nic víc, to ostatní jsem řekla předtím, než jsem začala mluvit.

můžu ti jen říct, že je tu vůně. je to vůně. a jsou tu oči, jsou to oči. byly to oči. byly tu oči.

vůně zůstala.

zvolna plynoucí řeka.