Nevědomost svírá, a ač bavíš se jak jindy
něco uvnitř je a nespí ani v chvílích nejčistšího smíchu
takže zase tak čistý není.
A hlty zapomnění v tobě mizí a nepomáhají
a ty pak v noci odcházíš sám domů, s divným pocitem
žes' něco zapomněl, a pak to bolí, když si uvědomíš
že jsi nic nikdy nezapomněl
že to samo chtělo zůstat a jít svou cestou
a že to něco jsi Ty.
Pojď se mnou.
Žádné komentáře:
Okomentovat