Ta děsivá pomíjivost...

Upozorňuji, že tahleta afektovaná zprávička je zkopírovaná z minulého blogu => zpráva již není aktuální,smutek již přešel. Také komentáře jsou okopčené, takže se moc nedivte, jestli zde uvidíte své jméno...

Ach, ta pomíjivost života zvířecího!

 

Člověk ani neví, jak se to semele... Jeden den bezstarostně dovádí se čtyřnohým přítelem, večer jej ale marně volá, kamarád nepřichází, nejspíš se jen někde toulá, další den... se to Člověk dozví... že nezbylo nic než krvavá skrvna na silnici... rozbité tělíčko již spočívá pod nánosem hlíny, ta krásná očička navždy zavřená, měkký čumáček již nikdy nezapřede... A Člověk má jen oči pro pláč, nechce uvěřit, že je to možná jen SEN, noční můra, protože ví, že je to SKUTEČNOST, nechce vidět tu zaschlou kaluž krve na cestě, nechce vidět chudáka Kocoura, jak marně hledá svoji kočičí sestru!

 

... tak oplakávám Kočku, vzpomínám, jak se ke mě tulila a já ji jen odstrkovala, nevěda, že po pěti měsících života její jiskra pohasne navždy... A kam se sakra ztratilo těch osm dalších životů...?!?

 

Proč jsi vůbec na tu cestu běžela? Proč si myslíš, že jsem tě odtamtud vždycky odháněla? Proč je ta blbá kočičí zvědavost silnější než pud sebezáchovy? A proč ty hovada sakra jezdí tak rychle? Proč, sakra, proč?!?

 

...promiň, jen... je mi to prostě líto, že už tě nikdy nepohladím.

                                                                 $$OBR175217$$