čtvrtek 14. června 2007

... racek ...

 ... On nevěřil divadlu, pořád se smál mé touze a já pomalu taky přestávala věřit a klesala jsem na mysli... A k tomu starosti, žárlivost, věčný strach... Začala jsem být malicherná, prázdná a na jevišti jsem byla úplně bezradná... Nevěděla jsem, co s rukama, co s hlasem, jak se postavit. Vy si neumíte představit ten pocit, když herec ví, že hraje strašlivě. ...

 

      Tenhleten A.P. Čechov... tenhle chlap... to byl zatracený génius.

2 komentáře:

  1. Možná si to neumí představit plno lidí, ale já vím jedno....dovedu si to představit a ani si to představovat nemusím. Já to i zažívám....na sobotu se vůbec netěším. Praha nePraha, bude to ojeb jako vždy (vyjma teda premiéry, na té jsem si dal ještě záležet)....Já ten pocit MOC doře znám...

    OdpovědětVymazat
  2. To si opravdu nedokážu představit, ale snad je to podobný pocit jako ten, jak jsem byla sama se sebou zklamaná, když jsem dostala z matiky trojku? :-)

    OdpovědětVymazat