Luciano, ty ses vrátil?!

 

***

 

 

   Lidé přicházejí a odcházejí...

 

   Je to osud či náhoda, že krátce po smrti jednoho génia se objeví další s podobným nadáním?

 

   Před pár týdny by jméno Paul Potts nikomu nic neřeklo. Dnes jej zná téměř celý svět.

 

   Představte si, že do soutěže hledající talenty si jen tak přijde zcela obyčejný prodavač telefonů, který má ten klasický idealistický sen - chce udělat kariéru v oboru, který jej baví nejvíc. Ve zpěvu. Cháchachá, pobavili jsme se, tenhle chlápek je snílek jako každý jiný, zazpívá nějaký profláknutý šlágr a v životě o něm už neuslyšíme. ... Omyl!

 

   Tenhle naprosto obyčejný prodavač telefonů vstoupí na pódium a se zcela nesmělým výrazem ve své kulaté tváří prohodí, že zazpívá operu. Porotci se pousmějí. Paul Potts kývne na zvukaře a sálem zazní takty z Pucciniho Turandota. Porotci se možná trošičku diví a říkají si, že tenhle chlápek si vzal do té své kulaté pusy sakra velké sousto. Jenže tenhle chlápek tu kulatou pusu otevře a vydá nádherný zvuk hodný Pavarottiho...

 

   O pár vteřin později publikum vybuchuje nadšením.

 

   O pár minut později je Paul Potts vítězem soutěže.

 

   O pár hodin později o něm ví celá Velká Británie.

 

   O pár dní později o něm ví celý svět.

 

 

   Záznam ze soutěže najdete kdekoliv na Internetu. Přestože to je jen záznam, je to... strhující...

 

   Děkuji Ti, Paule. Děkuji Ti, ale ne jenom za to, že mi z tvého božského hlasu běhá mráz po zádech. Děkuji Ti hlavně za to, že dáváš naději všem těm idealistům a snílkům, kteří věří v úspěch. Děkuji Ti za to, že jsi dokázal, že i z prodavače telefonů může být za pár dní světová hvězda. Děkuji Ti za důkaz, že i malý člověk dokáže velké věci...

 

   Naděje je krásná věc. Byla by škoda se o ni připravit.

 

         Slunce v duši, přátelé! :)

 

 

*** Omlouvám se za faktickou chybu - Pavarotti zemřel až po debutu Pottse. Tuto informaci se dovídám až po napsání článku a chronická lenost mi zabraňuje jej celý přepsat... Odpusťte. ;)