Incredibile dictu

   POETA NASCITUR, NON FIT  -- básníkem se člověk nestává, ale rodí

 

 I narodilo se jednoho dne děvče, stejné, jako všechna ostatní narozená děvčátka, a přesto úplně jiné.

I vyrůstalo děvčátko jako všechna ostatní děvčátka, a přesto úplně jinak.

I vyrostlo děvčátko v dospělou ženu, která se jako ostatní se ztrácela v nikdy nekončících davech lidu. A přesto byla jedinečná.

 

   NEC CENSUS, NEC CLARUM NOMEN AVORUM, / SED PROBITAS MAGNOS INGENIUMQUE FACIT -- člověka nečiní velkým majetek či sláva předků, poctivost a nadání jsou spíš cestou k velikosti

 

 Tato žena měla neuvěřitelnou schopnost. Když otevřela ústa a začala vyprávět, ptáci přestali zpívat, velkoměsto přestalo křičet jazykem sobě vlastním, lidé přestali chrlit proudy slov a raději poslouchali, co žena praví. Protože žena nehovořila tak jako jiní. Protože žena pocházela z jiného světa. Ne z velkoměsta, ne z planety Země. Přišla ze světa, kde jen vyvolení mají dovolen přístup a kde je vyvolení mohou vládnou světu dle svého uvážení. Přišla ze světa Fantazie.

 

   CREDULA VITAM / SPES FOVET ET FORE CRAS SEMPER AIT MELIUS -- důvěřivá naděje pomáhá žít a stále říká, že zítra bude líp

 

 A žena vyprávěla. Nejen o lásce, nejen o smrti, nejen o smutku, nejen o věcech, které znali obyčejní lidé. Vyprávěla o nich, o obyčejných lidech a obyčejných věcech, které zažívají, ale přesto její slova obyčejná nebyla. Žena, srdcem navždy připoutaná ke světu Fantazie, dokázala i o těch nejzbytečnějších maličkostech hovořit tak, jako by to byl zážitek nanejvýše krásný a povznášející; i v ošklivých věcech dokázala vidět krásu, kterou ostatním nebylo souzeno spatřit...

 

   SIBI GRATULENTUR MORTALES, TALE TANTUMQUE EXTITISSE HUMANI GENERIS DECUS -- ať si blahopřejí smrtelníci, že exitovala tak velká a znamenitá ozdoba lidského rodu

 

 A mluvila a mluvila a lidé přicházeli zdaleka, aby si mohli poslechnout její vyprávění, a přicházeli stále znova a znova; a každý z nich, který kdy ženu spatřil, už nikdy nebyl stejný. I oni začali spatřovat krásu dosud nepoznanou, dokázali objevit kouzlo zdánlivě obyčejného okamžiku...

 

   TRANSIT HORA, MANENT OPERA -- čas míjí, dílo zůstává

 

 Uvědomovala si vůbec žena, jakým nadáním oplývá? Z ošklivých věcí dělala krásné, z malých lidí dělala velké, z drobností každodenního života dělala zázraky...

 

   QUAM QUISQUE NORIT ARTEM, IN HAC SE EXERCEAT -- ať se každý zabývá tím uměním, v němž se vyzná

 

 Děkujme ženě, která nám otevírá oči. Děkujme ženě, která nám dovoluje nahlédnout do svého světa Fantazie.

 

   DIRIGE SEMITAM PEDIBUS TUIS, ET OMNES VIAE TUAE STABILIENTUR -- dbej, by přímé byly stezky tvých nohou, a všecky cesty tvoje mějte směr pevný

.

.

.

.

.

Lžou pohádky? Tahle ne. Důkaz? ---> Prosím.