Do autobusu nastoupil malý chlapec se sešitem v ruce. Sedl si, otevřel sešit, z kapsy vytáhl propisku, kterou ihned vstrčil do úst a začal okousávat, a velmi dlouho se rozhlížel. Sledovala jsem jej mírně znepokojeně; k mé úlevě se však po chvíli konečně dal do kreslení. Žel bohu, moc dlouho mu to nevydrželo. Opět se rozhlížel, pak sešit odevzaně zavřel a propisku schoval.
Když už ani malé dítě s neskutečně velkou fantazií nemůže nalézt inspiraci, kde ji mám hledat já, člověk na prahu dospělosti? A kde ji mohou najít dospělí? A kde staří?
ten článek mne trochu probudil...párkrát sem jezdil jako ten malej kluk šalinou z konečné na konečnou a jen si užíval tu cestu, pak sem zapisoval dojmy z lidí, kteří přicházeli a odcházeli, pak sem je maloval, ale ne jako postavy, ale jako dojmy...ale velká smůla na tom byla, že neumím psát, že neumím malovat, tak sem si jen užíval...aspoň trochu...
OdpovědětVymazatpax
A víš, čím by to mohlo být? Mojí teorií je, že svět je příliš moderní a přetechnizovaný. Nač si číst knihu a vše si představovat, když existuje i film, kde už všechno vymysleli? Dětem už k hraní nestačí klacek, ze kterého se rázem může stát meč, raketa nebo hroznýš, který už svého slona ztrávil.
OdpovědětVymazatNové a nové generace ztrácí představivost, ztrácí i fantasii.
Nekonečný příběh má v něčem pravdu.