X & Y + Z

X: „...no a to jsem ti ještě chtěla říct, Filipe, Pepřík už zase žere a i kožíšek má hezčí, takže to snad byla jen nějaká viróza nebo co. To by zas mělo zajímat tebe, Dane, protože tý virózy je v poslední době nějak moc, musíš mít v ordinaci hrozně narváno, ne? Tuhle mi sousedka říkala, že čekala snad hodinu a půl, než přišla na řadu. To ti musí být hrozné. Na stará kolena se den co den potácet po doktorech a ještě tak dlouho čekat. Co naplat, doktorů je málo, všichni dneska chtějí dělat s těmi počítači nebo podnikat nebo bůh ví co ještě - a na pomoc ostatním nikdo nepomyslí. Pamatuj na má slova, Danieli, jednou se tady složím a než pro mě dojede nějaká sanitka, bude po mně. Beztak bys mi ani ty nepomohl, furt ležíš v těch knížkách a nevidíš, neslyšíš. Pomalu mě ani nepozdravíš. Copak takhle se chová k vlastní sestře?

 

(ticho)

 

X: To jsem si mohla myslet. Asi jsem tady úplně zbytečná. Ani za to jedno slovo vám nestojím. Jen si nemyslete, že mě to tu s váma baví. Kdybych na to ještě měla věk, dávno jsem za hranicema. No jen se tak netvař, Filipe, to, že pomalu ani nejsi schopný si dojít na záchod neznamená, že jsem na tom stejně. Kdeže! Jak já se ještě umím otáčet! Však já vám to jednou ještě ukážu!

 

(pomalu odchází, stále mluví)

 

X: Však jednou uvidíte, čeho já jsem ještě schopná.

 

(odejde)

 

 Na scéně zůstali dva muži, Filip a Daniel. Oba už jsou nejméně pět let mrtví.

/

/

/

                                                                                                                       fakta nebo fikce?