Tak co bychom si řekli.
Tak na co bychom si vzpomněli.
Na moc věcí si nevzpomeneme. Moc se nepilo, na to vzpomínáme. Nevíme, proč jsme tolik zapomněli. Pamatujeme na nápis na něčím tričku This was supposed to be the future. Pamatujem na hezké barvy, hroznou zimu a podivné naštvání.
Pamatujem na lepší náladu, nudu a nějakou bezvýchodnost.
Pamatujem na ohňostroje a neupřímná přání a nějakou bezvýchodnost.
Pamatujem na rychlé a věcné odchody, které jsou k pláči. Věcné, věčné, k pláči.
Pamatujem na takové ty chvíle, kdy chceš střih a ocitnout se někde v budoucnosti, kde máš co dělat. Střih. Prosím. Je v tom nějaká bezvýchodnost.
Jsme děti nepochopených depresí, máme vše, co chceme, a je další rok.
Je v tom nějaká bezvýchodnost.
-
Jsme děti nepochopených depresí a už máme o něco lepší náladu.
-
Jsme děti nepochopených depresí, co nikdy nezjistí, jakou náladu vlastně mají.
jak Dupont chtěl krtníka
OdpovědětVymazat