Člověk, který se dobrovolně stal loutkou. Herec, který by pro své milované umění udělal cokoliv. Obklopen lidmi a přesto sám, nevyhnutelně uvězněn v pavučině vlastní ctižádosti...
Fascinující příběh člověka, kterého lze charakterizovat jedním jediným slovem - bezcharakterní. Hodný, zlý, spravedlivý, společenský, vypočítavý, věrný, odsuzující, bláznivý, ctižádostivý, bezpáteřní, talentovaný, rozporuplný, falešný, nevypočitatelný. Herec Hendrik Höfgen obětoval vše - soukromí, vlastní názor, morální zásady, ambice, přátele, čest. Proč? Snad... kvůli společenskému postavení? Je opravdu možné, aby se razantní odpůrce totalitního režimu začal plazit před nacistickými důstojníky na kolenou - jen tak, z vlastní vůle? Co ho k tomu vedlo? Proč obětoval i své vlastní já? "Já jsem jen herec...", obhajuje se...
Film Mefisto byl natočen v roce 1981 podle stejnojmenné knižní předlohy Klause Manna maďarským režisérem Istvánem Szabó. Tak jako postava herce Höfgena exceluje v divadelní roli ďábla Mefista, stejně tak exceluje i skutečný herec Klaus Maria Brandauer v roli člověka zpodobňujícího spíše Fausta, který se dobrovolně upsal zlu. Neméně působivý výkon podává také Rolf Hoppe ve vedlejší roli nacistického ministerského předsedy. V zajímavém kontrastu můžeme sledovat příběh Höfgenova kolegy Miklase, který narozdíl od "Mefista" s nacismem koketoval ještě před jeho rozpukem, posléze se jej však zřekl, za což si vysloužil smrt. A Höfgen vše věděl a jen se díval a díval se i na další úmrtí svých známých a díval se, jak jsou jeho blízcí nuceni emigrovat a dál se přátelil s nacismem a věděl, že to, co dělá, není správné, věděl to, věděl to a přesto se choval tak, jak se choval. Působivá myšlenka filmu zastiňuje i drobné nedostatky, mezi které patří zejména neúměrná délka některých scén. Bez diskuze pět hvězdiček.
Podívám se na to, dobřes mě navnadila.
OdpovědětVymazat