Mění se čas, mění se čtenáři, mění se okolnosti a já se vracím ke dva roky starým článkům.

- Někdy, když stojím v noci sám nad postýlkami svých dětí...

Všude je klid, ale mě ta tma najednou začne děsit. Mívám

pocit, že ten klid je jen zdání, pod kterým se skrývá peklo.

Něco se stane, pak stačí jedno zazvonění telefonu a je po

všem.

- A co když se to změní? Bojím se tomu vystavit své děti. Co

je potká zítra? Ta nevinnost, čistota, všechno, co je na nich

krásné, pomalu mizí... Měli bychom se milovat, žít mimo čas...

v odtržení. V odtržení.

 

 

 - Nějakej chlap. Představ si to, vzorný otec rodiny, intelektuál, vysokoškolský profesor.

   Dneska brzy ráno, když žena odešla do práce, zastřelil obě své děti a pak sebe.

 

 

- Možná měl jenom strach. Ne tak, jak si myslíte. Bál se sám

sebe, ale nejvíc se bál nás všech. Nevím, jak vám to vysvětlit.

Děti miloval nade všechno.

 

 

 

 - Vám všem, celému tomu velkému světu ze srdce děkuji! Děkuji vám! Za ten sladký život! Děkuji!

 - Jdi se vycpat, ubožáku.

---

 Federico Fellini               

                     La Dolce Vita