Je mi smutno, a tak Ti píšu. Není to dlouho, co jsme se rozloučili, roztrhli, a mně je strašně smutno. A jsem strašně šťastná.
I’m so happy that this jigsaw of tonight doesn’t need any sense. Everything’s done already.
A noc jede vlakem kupředu.
Vlak samotářů, co v kupé nejsou sami, a protože už uhánějící noc nesnesou, spí, nebo se tak jen tváří a je jim teskno. V téhle zimě.
In this endless train of high hopes and low dreams. Rise, my dream, hide my mind, become the sea. Drown everyone who refuses to look out from the window saying It’s just a wall.
Světla za okny možná nejsou světla, ale jen jejich odrazy. To netíží, neb svítí tedy na protější straně. Všechny sny, které si nikdo nezapamatoval, se tisknou k listům stromů, a možná shoří, možná je zabije zima, možná shnijou,
a možná dají růst něčemu novému.
Vlakem prochází šedý vlk, nahlíží do kupé
- a asi je spokojen. Měsíc je jen jeho.
Ať si to myslí.
Je noc, čas ubíhá, rychlost se zmenšuje, vzdálenost válčí s únosností, rychlost se zvětšuje, zítřek též.
Hranice niterného křiku.
Nokturno odtržené poloviny.
Odpovědi, které nepotřebují otázky.
Nokturno elastické lásky.
5/11, 0:17.
Žádné komentáře:
Okomentovat