horská dráha života

   Začátek, klid, ale teď - pozor pozor, začínám se rozjíždět! Nahoru, nahoru, tam to bude skvělé, ano! Jsem nahoře, jsem šťastná, nevšímám si té propasti přede mnou, užívám si radosti, ale ouha, ve chvíli největší euforie přichází náhlý zlom a hluboký pád... Jsem dole, jsem nešťastná, co si počnu? Nevidím světlo, co budu dělat, proboha, ale co to, jako bych opět stoupala, ano, je to skutečně tak! Opět vzlétám k výšinám jako orel a připadám si jako Největší člověk na světě - jenže sotva začnu stoupat a užívat si opětovného návalu radosti, znova přijde hluboký pád a já opět nic nevidím, opět jsem míň, než ten nejubožejší červ, připadám si hrozně. Ale už to opravdu trvá hrozně dlouho, pořád a pořád a pořád a stále jsem dole a naděje už nadobro mizí, ale... zase! Stoupám! Hrnu se do výšin a veselí prostupuje celým mým Já, mám se naprosto skvěle, nikdo mi nemůže ublížit, všechno bude fajn, nic se nezkazí a pokud zkazí, nestálo to za to, protože já, já jsem nahoře a chci tady zůstat! Ach ne, zase začínám klesat, přichází melancholie, nostalgie, marná touha po tom, co mohlo být a nebylo... STOP. Stojím. Zjišťuju, že jízda je u konce, co teď? Pane, tady máte peníze. Dám si ještě jednu jízdu. A pak možná ještě jednu a jednu... A víte co? Já tady budu jezdit, dokud neumřu. Právě jsem totiž zjistila, že tahle zatracená horská dráha je můj život a já bez ní nemůžu být. Už nejsem malá holčička, už mi nestačí se pořád dokola vozit na kolotoči a pořád se jen smát, protože tenhle kolotoč nikdy nezastaví a já se budu moci smát navždy. Nestačí mi to, nemůžu pořád zůstávat na jednom místě a jen se točit dokola. Kdepak, já jsem se rozhodla pro horskou dráhu. A vlastně - měla jsem na výběr? Možná to byla ona sama, kdo si mě posadil do svého vozíku. Ano, takhle to asi bylo. Ona mě vtáhla do toho víru veselí a smutku a všech těch dalších pocitů. Ale co to? Jakýsi červík mne nahlodává a stále říká, že jen to jen atrakce, ať to sakra neberu tak vážně. Ten červík... jako by se ozýval z mé nohy! Podívám se. Ale ale ale, co to nevidím...! Má noha zůstala uvězněná v kolotoči. Aha, to bude ono. Vždyť je to hlas... Hlas mého dětství, které stále sní. A já mu naslouchám. Naslouchám vnímavě... a ráda. Jen ta horská dráha mne pořád táhne pryč.

 

 

                                        $$OBR246574$$