Tenkrát poprvé

... aneb Střet civilizací, na který Adélka kašle, den x-tý, prostě čtvrtek   Ráno se opět překonám a dorazím už v deset. Jako obvykle nemám co dělat, tak se rozhodnu, že se konečně zajedu podívat na stadion ve Vítkovicích, jak se mí vrstevníc činí... Tak tam jakože přijedu, chvilku zůstávám a koukám na překážkový běh, po krátké době se zvednu a mizím na Černou louku, kde jdeme s Dividlem dohodnout naše vystoupení na Colours. Nějakou tu hodinu a půl se držím, předám svůj druhý volňásek kamarádovi a jedu zpět do Poruby, kde opět naklušu do počítačové učebny a dělám společnost Martinovi, který tam hlídá. (Jo a abych nezapomněla - obdobně jako ostatní Dividlani jsem celou dobu hrdě chodila s visačkou Colours of Ostrava - Artist :)) Ovšem nejvýznamnější skutek celého dne! Potkala jsem své Kubánce! Promluvila jsem s trenérem, zeptala se, jestli nepotřebují s něčím pomoct a jestli je všechno ok, on že jo, tak jsem zase šla za Martinem. V sedm hodin dorazila Janee, šly jsme na večeři, pak zpět na kompy, kde vystřídala M. ... A nějak tak jsme tam pomocí babských časopisů a hraní lodí přežily až do dvou do rána, kdy jsme vyhnaly cizáky - tuším Mexičany - a hurá domů. Cca 03:20 jsem dorazila domů, shodila ze sebe Adidas, nahodila pyžamo a padla do postele.