Vůbec netuším, v kolik hodin mám vstát, protože jsem předchozí den Maročany víckrát nepotkala - jednou jen, a víckrát ne - a vůbec na ničem jsme se nedomluvili. Nakonec jsem dorazila opět před desátou, ťukla na jejich pokoj... a trenérka mi lámanou angličtinou sdělila, že už tam ten den byla another girl a přislíbila jim veškerou pomoc... Lehce zmatena jdu do infocentra, kde se dovídám, že díky věru fenomenální organizaci napsali na Maroko dva dobrovolníky, což je na tak relativně malou skupinu zbytečné. Tudíž je mi tato země odebrána a místo nich dostávám zemi dosud nezadanou, zemi Fidela Castra, Cubu.
Veselá si to kráčím ke skupince rozesmátých černochů, říkám "Hi, I am your new team attaché" a oni na mě "He?" - porque mluví solo espaňol. "English un poco," tvrdí, podívají se na jednoho z jejich středu a začnou se hurónsky řehtat. Jupíjahou. Aby bylo jasno - i když se španělsky učím tři roky, má úroveň je pouze o maličko vyšší než základní... To zas bude veselo. Ale aspoň jim rozumím, když říkají, že odchází trénovat. Tak odešli... a víckrát jsem je nespatřila.
Do čtyř hodin jsem klasicky nic nedělala, ani na stadion jsem se nejela podívat, přestože mistrovství už začalo, jen jsem seděla u počítačů a kecala s kolegou Martinem. Posléze jsem vyrazila do Ikei za Bárou, Kubou a Kryštofem, celý zbytek pracovní doby jsem proflákala a na Cubíky si ani nevzpomněla. Nikdo mě nesháněl... a tak jsem mohla strávit celý večer ve společnosti jedné sympatické slečny a dvou fešáků. ;)
No teda ty si žiješ, potkáš za dva dny více lidí než s nima já mluvím v práci :-))) No, to se jen tak kapku vytahuju...:-D Mimochodem - máš recht, Marokánci smrdí otřesně.. A nemáš tam náhodou někde Myanmar ?? .-) Jsem ráda, že už máš lepší náladu. Snad už tě netrápí ten Kubův odchod. Můj brácha s náma taky nebydlí od mých 17, tehdá odešel na školu na druhý konec republiky, dycky mi chyběl a blbě sem snášela, když přijel jednou za čas a pak za chvili odjel... Ale i ty se jednou pustíš maminčiny sukně.. to patří k životu.. a uvidíš, že to neznamená, že by pro tebe rodina začala znamenat cokoli míň.. možná právě naopak, hodně věcí se může zlepšit. Držím tobě ( a vlastně i Kubovi a celé family Koutných), abyste to zvládli.. Dalajlama říká \"Má-li problém řešení, nemá smysl si dělat starosti. Když řešení nemá, starosti nepomohou.\" ...
OdpovědětVymazatÁha! No tak už se vůbec nedivím, žes zcela oproštěna nervozity opustila brigádu a šla za náma. Podle článků tam trávíš skoro všechen čas na počítačích :D
OdpovědětVymazatK tomu plat za to, že si procvičuješ jazyky, setkáváš se z různými lidmi z různých koutů světa, sedíš u počítačů a pomlouváš sportovce... no kdo by to nebral? :D