Ze života

 Její deníček

V sobotu večer se choval podivně. Chtěli jsme si jít někam sednout. Byl
naštvaný. Možná kvůli tomu, že jsem byla s kamarádkou celý den po nákupech
a přišla jsem pozdě. Skoro jsme nepromluvili, tak jsem zkusila navrhnout
jít někam jinam. Neprotestoval, ale přesto pořád mlčel a byl duchem
nepřítomný. Když jsem se zeptala, co se děje, řekl jen: "Nic." Ptala jsem
se ho, jestli je naštvaný kvůli mně. Ale odpověděl, že to nemá se mnou nic
společného a že si nemám dělat starosti. Když už jsme jeli domů, řekla jsem
mu, že ho miluji, ale nevěnoval tomu pozornost. Jednoduše nechápu, proč mi
neřekl: "Také tě miluji". Když jsme došli domů, cítila jsem, že jsem ho
ztratila a že už se mnou nechce nic mít. Jen nepřítomně seděl a koukal do
prázdna. Pak jsem si šla lehnout. Přišel o 10 minut později a k mému
překvapení zareagoval na mé něžnosti. Pak jsme se milovali. Avšak stále
jsem měla pocit, že je svými myšlenkami daleko ode mne. To bylo na mne
příliš, tak jsem se rozhodla, že si otevřeně promluvíme, ale on již spal.
Než jsem usnula, tak jsem plakala. Nevím, jak to půjde dál. Jsem si skoro
jista, že má jinou. Pak můj život nemá skoro žádný smysl.

Jeho deníček



Baník sice prohrál, ale večer jsme si prima zašukali.